Vodní stavby na Trhovosvinensku IX. - poznámky k blízkému okolí TS
Tento článek bude sloužit jako doplňující materiál k sérii Vodní stavby na Trhovosvinensku, která má v současnosti již 8 částí a další se připravují. Ovšem do některých článků se pro jejich obsáhlost již vcelku špatně doplňuje. Protože ale nechceme regionální čtenáře ochudit o nové poznatky z více zdrojů, budeme je postupně doplňovat do tohoto článku. Hypertextový odkaz vás nasměruje na původní článek o vodní stavbě. Některé poznámky budou časem přesunuty do příslušného článku, pokud je tento rozsahově kratší.
poznámky další.
(TS 500 let městem)
Dne 18. května 1822 dostal Václav Pleichinger, mlynářský /učeň ?/ ve Svinech 12 hodin obyčejný arest pro nadávku Václavu Buškovi.
Z obecních příjmů - Nájem z obecního hamru - 1822 50 zl., 1825 50 zl., 1830 50 zl.
1922 popis lokality "U Mlýnů" (kronika TS, https://digi.ceskearchivy.cz)
"Při horním toku potoka je Maruškův dvůr (obecní), pod ním Buškův hamr, a ještě níže 3 mlýny za sebou. Horní jest Kolínův (Dencingrův), před nímž je nádržka, níže Šimečkův (Reifův) a Panských (Hlívkův) a odtud teče voda náhonem až do mlýna v Braňce. U těchto mlýnů je krásná krajina, pod mlýnem Panských sportovní cvičiště letos zřízené. U mlýnů při potoce je několik chalup, z nichž chalupa Hlívků č. 200 je celá dřevěná, obílená, pokrytá došky. Nad údolím je opuštěná cihelna Raimunda Štojdla s chalupou, v níž za války bydleli polští židé, vystěhovalci."
1923 mlynáři i s čísly popisnými (kronika TS 1923, s. 95, https://digi.ceskearchivy.cz)
Místní mlynáři se také odtrhli od společenstva pekařů, a to ještě dříve než cukráři.
Mlynáři (s pozemky): Jos. Kolín, čp. 24/25, Bedř. Panský, čp. 194, Jos. Šimeček, čp. 195, Jos. Kolín, čp. 196, Jan Trajer, čp. 201, Emanuel Peclinovský čp. 229
Buškův hamr v pohledu dokumentů NPÚ
Popis města z roku 1838 uvádí hamr jako "Buškův dvůr", který "jest tamtéž u lesa nedaleko lázní, budova obydelní jest frontou k severu obrácena". Obecní lázně byly tehdy u kostela sv. Trojice "asi půl hodiny vzdálí od města". (TS 500 let městem)
1930 - čp. 332, Čeněk Bušek, vodokovářství, 3 kola na svrchní vodu, průtok 0,25 m3/s, spád 2m, výkon 4,3 HP (Seznam vodních děl 1930)
Buškův-Kudrlův hamr v pohledu dokumentů NPÚ
Unikátní pohled do provozu hamru nám ukazuje kapitola Hřímavé řemeslo v knize Mé, tvé, naše Trhové Sviny (s. 104-107), která se zakládá na vyprávění tehdy již zemřelého Františka Boublíka, který na hamru pracoval a tehdejšího hamerníka Martina Kudrleho.
Zařízení hamru tehdy sestávalo hlavně z vlastního vodního kladiva (tehdy na zač. 70. let ho bylo stále možno vidět právě na Rejtech, Buškově Hamru u Lniště a Sýkorově hamru u Dobrkova) a vodního kola s hřídelí s věncem s několika železnými palci. Kladivo s násadou dlouhou několik metrů, tzv. kobyla na Kudrlově hamru vážila 300 kg. To vše dopadalo na výkovek silou 900 kg. Kobyla se měnila podle druhu kování, a protože taková výměna nebyla snadná, kovalo se ve velkých sériích (až 2000 najednou). Mimo velkého vodního kola zde byla dvě menší, přičemž jedno pohánělo dřevěný kompresor a druhé velký hamernický brus. Kromě toho zde byly dvě pece a dvě výhně. Součástí hamru byly i již tehdy opuštěné stáje pro čtyři koně, které pamatovaly "doby, kdy se jezdilo do Rakous pro rudu". K procesu výroby patřilo také pálení dřevěného uhlí v milířích a později rozbíjení železných nákolků (= obručí z kol železničních vagonů). Ty splňovaly všechny požadavky hamerníků na materiál. Byly tvrdé, ovšem ne příliš křehké, byl to materiál "přírodně zestárlý", hutný a houževnatý. Problémem ale dlouho bylo, jak nákolky rozbíjet. Na Rejtech si vybudovali zlepšovák (běžně se tehdy nákolky rozbíjely těžkou železnou palicí zavěšenou na řetězu) v podobě 12-metrové šibenice, kdy se rumpálem vytáhl 280-320 kg těžký nákolek díky důmyslnému zařízení, kterému se říkalo "žabka". Po trhnutí se nákolek dole na kovadlině rozlétl na kusy. Tato práce se dělala nejvíce za chladných letních rán, kdy bývalo železo nejkřehčí. Doby, kdy se v hamru tavila ruda si již Martin Kudrle nepamatoval, ale sloužila k tomu velká pec a škoda, že Martinův otec si již "vzal ho hrobu tajemství přísad, kterými ze surového železa vykouzlil pevnou a houževnatou ocel".
Raritou rejtského hamru byl dřevěný kompresor, který nahradil dosavadní měchy. Sestrojil ho prý obyčejný sekerník, jehož jméno si pan Boublík již nepamatoval. Šlo o dvě čtyřhranné dřevěné bedny s dřevěnými písty, které byly poháněny táhlem, kterým pomocí převodů pohybovalo jedno z menších vodních kol. Díky lomenému hřídeli byly hnány oba písty současně, čímž se dodával vzduch plynule. Dřevěný píst se skládal z masivního dřevěného jádra a obalu, tvořeného na každé straně pístu řadou destiček, uvnitř potažených ovčí kůží. Ty byly roztahovány 10 pery po každé straně. Opotřebení pístu bylo tedy vyrovnáváno jeho roztahováním.
Zajímavé byly i velké vodní nůžky. Hamerník Jakub Kovář si prý tehdy chtěl ušetřit úmornou práci při ručním sestřihování výkovků. Připojil tedy na konec hřídele vodního kladiva kliku a důmyslně vyřešeným obloukovým táhlem předal horní čelisti nůžek sílu vody. Pohyblivou čelist přitlačovalo k pevné části nůžek silné pero, vykované z tramvajového nákolku. Tímto způsobem se daly střihat i 25mm silné výkovky. Navíc nezůstávala při střihu "osina", která se předtím musela pracně srovnávat na brusu.
1930 - Trh. Sviny 225, Václav Bušek, vodokovářství, 3 kola na svrchní vodu, průtok 0,17m3/s, spád 3m, výkon 4,3 HP (Seznam vodních děl 1930)
Zabudování Francisovy turbíny červen 1936 (kronika TS, s. 42, digi.ceskearchivy.cz)
V červnu bylo komisionelní řízení v hamru V. Buška, č. 225, k zabudování nové Francisovy spirálové turbíny, potřebné k pohonu hamerského zařízení. Komise uznala, že práce byla provedena odborně a také bylo dbáno bezpečnostních opatření a turbina může být v provozu. Její chod je pravidelný a nemůže za normálních bezpečnostních okolností ohroziti život lidí, kteří v hamru budou pracovati. (Opis kolaudační komise)
Trajerův mlýn (Klenský potok)
držitélé mlýna (neznáme přesné roky, kdy který majitel zde mlel, zřejmě ani nebyli všichni mlynáři zde)
1553 - mlynář Ficl
1599 - mlynář Ficl/Fencl
1651 - zmíněn mlynář Vondřej Ficl
1676, 1681, + 1694 - zmíněn Jiří Skopec/Skopetz
1924 - 1930 Jan Trajer
Další podrobnosti (Ficl 1553, Ficl 1599, Ondřej Ficl 1651, Jiří Skopec srv. na kartě na vodnimlyny.cz v sekci HISTORIE (též nový obraz z tabule NS TSko, + kříž s inicálami VT u siln. na Lniště, původní článek zde na webu již neupravuji)
Publikace Publikace Kůrka Karel, Trhové Sviny : historický nástin do poloviny století XIX., Trhové Sviny 1936, s. 23 uvádí krátký popis "svinenského mlýna" a zmínku o Fitzlově mlýnu z roku 1599. Není ze smyslu jisté, zda se jedná o stejné objekty. Popis je v rámci sumáře rychtářství, uvedeme jeho doslovné znění:
"Mlejn svinenský u městečka Svinů Trhových na tři kola moučný korečný postavený a opravený, v kterémžto mlejně meliva vždy s dostatek bývá a vychází z něho ročně obilí měřičného více i méně do 18 strychů pšenice, 140 strychů žita, 4 strychy ječmene, 6 strychů ovsa a do 30 strychů prachu. Za tím městečkem je Fencl (snad Ficl) mlynář na mlejně, který jemu náleží. Nyní se k ruce Jeho Milosti páně v něm mele. A co ročního měřičného z něho vychází, jest vše k mlejnu svinenskému připsáno."
Dne 25. dubna 1924 hořelo u Jana Trajera. Zřejmě ani ve mlýně neuklidili všechny škody a 18. září zde hořelo znova. Nehořelo jen zde, ale na mnoha místech ve Svinech a okolí. Bylo jasné, že jde o souvislou činnost a tak byla vypsána na dopadení odměna nejprve 2000 a poté dokonce 5000 Kč. Dokonce byly zavedeny "obcí placené noční hlídky". 22. 9. 1924 vybubnoval ve městě městský strážník zákaz večerního vycházení po 21. hodině večerní. Místní četníci postupně zaznamenávali drobné úspěchy a přijely sem dokonce i posily z kraje a z Prahy. O celé kauze podrobněji snad někdy příště zde na webu.
V knize je podrobněji opět zmíněn zdejší mlýn: "18. září hořelo na samotě u mlynáře Jana Trajera (u Ficlů). Bylo to v tom roce podruhé - předtím Trajer vyhořel 25. dubna a dům znovu vystavěl". K pátrání byl u Trajerů použit policejní pes z Prahy, ale nenašel stopu. Stavení ještě doutnalo, když na místo přijelo auto se samotným ministerským radou policejního ředitelství v Praze Knotkem a jeho zástupcem dr. Zámišem. Pustili se sami do pátrání, ovšem bez úspěchu stejně jako pes. Po měsíci byla státní policie odvolána. Žhář ovšem udělal osudovou chybu, protože začal psát vyděračské dopisy, mj. mlynáři Josefu Kolínovi (srv. dole Kolínův mlýn) a určil si místa, kde mělo být výpalné ukryto. To byla pro četníky příležitost. Dva z nich se nepřetržitě střídali ve stodolách u tržiště, kde měl mlynář Kolín složit celých 1500 Kč do otvoru jednoho z kamenných patníků. Hlídali dva dny, ale u určeného patníku se nikdo nezastavoval. Až konečně 5. října muž na kole podezřele v okolí patníku zpomaloval jízdu, před patníkem z kola spadl, rozhlédl se na všechny strany a bleskurychle zastrčil ruku do kapsy. Vyrušilo jej však dvojité "Stůj !". Žhář ovšem sedl na kolo a ujížděl k Mohuřicům. Četníci s dalekohledem se marně pokoušeli odhalit jeho totožnost, ovšem měli štěstí na dvě okolojdoucí ženy, které viníka poznaly. Ukázalo se, že šlo o Karla D., který se po zatčení přiznal k 16 požárům a autorství vyděračských dopisů. Na základě spoluúčasti byl zatčen i jeho otec a kamarád z Třebíčka. Matka pro podezření ze spoluúčasti raději spáchala sebevraždu oběšením. Karel D. byl dne 5. května 1925 odsouzen v Budějovicích k deseti letům vězení se zostřeným postem čtvrtletně a tmavou komorou výročního dne zatčení. Odsouzený podal zmateční stížnost a také státní zástupce se odvolal. Vrchní zemský soud v Praze poté trest zvýšil na celých 18 let těžkého žaláře. Ve Svinech a okolí si oddychli.... (Mé, tvé, naše Trhové Sviny, s. 129-134).
1930 - čp. 201, Jan Trajer, mlýn, 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,07 m3/s, spád 5m, výkon 3HP (Seznam vodních děl 1930)
Nahoře krásné razítko Jana Trajera. Všimněte si, že č. p. je stále stejné. Kolega na něj narazil v archivu, kdy po válce Trajer napsal dopis Mimořádnému lidovému soudu, ve kterém se zastával jednoho kolaboranta ze Slavče (archiv JC).
dodatek ke mlýnu - spíše pro kompletnost - na digiarchivu
1780 - Matyáš Procházka mlynář z Valchy
1930 - čp. 229, Vilém Hnilička, výroba hraček, 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,08 m3/s, spád 3,5m, výkon 2,4 HP (Seznam vodních děl 1930)
Ozdravovna na Valše - žádost o pozemky (kronika TS, 1944, s. 119, digi.ceskearchivy.cz)
Jindy a to příznivě se rozhodla správní komise obce vyhověti žádosti fy. Ing. Janeček z Prahy o odprodeji vhodného pozemku na postavení rekreační chaty pro její zaměstnance. Bylo dohodnuto, že fi Ing. Janeček budou odprodány parcely č. kat. 1001 pastviny ve výměře 22,12a, pozemek č. kat. 1002, 1003 a 1005 - louka o výměře 15,65a, 1,26a a 36,51a, taktéž i č. kat. 1004 a 1006 za odhadní cenu 70 tisíc korun. Pozemky se nacházely při Mohuřickém potoku (pozn. Klenský, Dluhošťský p.) za jednotou Valcha. Z koupě sešlo, neboť zástupce firmy, který se jednání účastnil, uplatňoval přání na odprodej pozemků celého údolí od mohuřiscké silnice až k Buškovu hamru u Lnišť a obou strání nad potokem. Jednalo se o pozemky v rozsahu cca. 5ha, kde fa chtěla zříditi chatu pro 200 lidí, vybudovati koupaliště, tenisové hřiště apod. Počítalo se s nákladem několika milionů korun.
Významná osobnost - poznámka
Se zdejším mlýnem je spojen také zajímavý příběh Eduarda Peclinovského (uvádí se i Pecinovský, zvaný též Eda Pecina), který přímo z tohoto mlýna pocházel. Byl to po celých jižních Čechách známý krajánek (což byli mlynářští učedníci, kteří neměli práci, nebo mlynáři, kteří nějakým způsobem ztratili svůj mlýn a byli tak nuceni putovat po mlýnech, kde za práci nebo zajímavé povídání, bavení chasy a mlynáře dostávali jídlo a nocleh a tzv. "fedruňk" v podobě pár drobných na cestu). Měl pocházet ze šlechtického rodu (Pecina sám se prý tím nikdy neopomněl pochlubit), údajně byl jeho předek popraven r. 1621 na Staroměstském náměstí (Peclinovský z Pecinova). Jako krajánek působil celkem 14 let. Měl pět sourozenců, bratr Lojza byl nucen se stát krajánkem také, poté co na Valše stal mlynářem jejich nejstarší bratr Emanuel Peclinovský (srv. Chytilův adresář 1915 - zde zmíněn ještě Peclinovský Jan). Ostatním tak nezbylo nic jiného. Celkem úsměvně až sarkasticky působí pak zmínka pamětníka, totiž že "zalíbilo se mu to mlynářský řemeslo, a to krajánkování a chození, že se od toho prostě nemohl odpoutat od svého vyučení až do své smrti byl mlýnu věrný". Pecina byl prý vždy vtipný a hovorný řečník. Prý také působil 3 roky jako stárek (zástupce mlynáře) ve mlýně v Rostově na Donu. Zemřel v 95 letech (uvádí se také 92 let) na Dobré Vodě u Českých Budějovic někdy kolem roku 1950. Utopil se prý pod jezem, když plul lodí přes řeku.
(zdroj: Jiří Louženský - František Reitinger, Z jihočeských mlýnů, České Budějovice 1985.)
Denzingrův mlýn (Kolínův, Hanzlův, Čutkův)
posloupnost mlynářů byla zřejmě takováto (neznáme přesné roky, kdy který majitel zde mlel, zřejmě ani nebyli všichni mlynáři zde)
1553 uveden jako jeden z mlynářů Havel Dencikář
1599 - v TS uveden mlynář Havel Dernčikař
1669, 1670 - Šebestián Codl (Čodl) z Denzingerova mlýna (odsud zřejmě přízvisko Denzinger,* 1609, + 1687, syn Tomáš Codl * 1642)
1669 - Ŕehoř Codl z Denzingerova mlýna (syn Tomáš Codl + kolem 1709, jeho syn Matouš Codl)
Matěj Raindl - zřejmě mlynář z Dencingerova mlýna nebo tam žil kolem 1700.
1930 - Jindřich Hanzl
1953 - Jindřich Hanzl
Další podrobnosti srv. na kartě na vodnimlyny.cz (původní článek zde na webu již neupravuji).
V roce 1922 je v kronice TS zmiňován "Dencingrů (Kolínů) les" (digi.ceskearchivy.cz, s. 22) + popis "Krásy okolí města" (Tamtéž): "Okolí města je romantické. Nejkrásnější koutek je pod Kolínů mlýnem. Voda potoka Svinenského valí se přes jez s hukotem (někdy spadá vodopád i z náhonu), dělí se v několik ramen mezi balvany, pokrytými mechem a vysokými olšinami. Z potoka zdvihají se vysoké stráně porostlé stromy".
1930 - čp. 24, Jindřich Hanzl, mlýn, 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,125 m3/s, spád 3,7m, výkon 4 HP
Jindřich Hanzl z čp. 194 v Seznamu vesnických boháčů z r. 1953 (půda zem. 15, 34 ha, půda celkem 27, 67 ha, dle dle DP Václavy Kodadové - KOLEKTIVIZACE A ZAKLÁDÁNÍ JEDNOTNÝCH ZEMĚDĚLSKÝCH DRUŽSTEV V OKRESE TRHOVÉ SVINY, 1949 - 1959)
pozn. Kolují zvěsti o sebevraždě posledního mlynáře skokem do náhonu v 50. letech. Poté, co mu prý mlýn zapečetili, odmítal jej opustit a "strašlivě chlastal". To by ostatně smutně korespondovalo s výše zmíněným údajem z roku 1953...
poznámky:
Cesta ke kdysi oblíbenému turistickému cíli rybníku Prelátu směřuje právě údolím, které se dodnes od nepaměti příznačně jmenuje "Na Mlýnech" (nezapomeňme, že ulice směřující k našim mlýnům také nese jméno Mlýnská !). Všechny 3 (resp. dříve 4 - zbořený Kolínův mlýn) jsou dodnes jmenovitě vyznačeny v turistických mapách (kolem vede turistická značka). Od tohoto mlýna se odvíjejí také pomístní názvy "Za Denzigrovým mlýnem" a jižněji také "Denzingrův les".
Na tomto místě si dovolím ocitovat část textu ze Svinenského poutníka z ledna 2009:
"... V překrásném údolí, kde se od nepaměti říká Na mlýnech, předává Svinenský potok svou sílu třem mlýnům. První patří mlynáři Kolínovi - kdysi býval Dencingrův, na prostředním pracuje mlynář Šimeček (dříve mlynář Reif) a poslední z trojice - dolní mlýn - je Panských. Také on míval jiného majitele - mlynáře Hlivku. Těsně před Trhovými Sviny se od hlavního toku odklání náhon, který žene vodu na vantroky Fürbeckova mlýna, aby se zde opět vrátila do původního koryta. Tady se konečně Svinenský potok dostává po klikaté úmorné cestě do svého města. ..."
Šimečkův mlýn (Reifův)
Dne 9. června 1924 hořelo na Šimečkově mlýně. Evidentně šlo o pokračování žhářství viz. výše u mlýna Trajerů. (Mé, tvé, naše Trhové Sviny, s. 129).
1930 - č. 195, Josef Šimeček, mlýn, 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,12 m3/s, spád 4m, výkon 4,1 HP (Seznam vodních děl 1930)
Hlívkův mlýn (Panských mlýn, Śináglův) podrobněji vodnimlyny.cz
V roce 1711 se uvádí Filip Pešek z Hlívkova mlýna (možná příbuzny odtud http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/3277-peskuv-stojdluv-mlyn ?)
kolem 1850 - František Panský, mlynář v Trhových Svinech 194
Za zmínku stojí i fakt, že okolí mlýna má něco společného se začátky kopané v Trhových Svinech, které spadají do r. 1922, kdy byl založen fotbalový klub s názvem SK Trhové Sviny. Prvé hřiště bylo právě na louce u mlýna "u Panských"‘.
K roku 1923 se uvádí hospoda Bedřicha Panského (Mé, tvé, naše Trhové Sviny, s. 65).
1930 - čp. 194, Václav Šinákl, mlýn, 2 kola na svrchní vodu, průtok 0,12 m3/s, spád 4m, výkon 4,4 HP
Jako Šináglův ho zmiňuje Karel Hlubuček (Historické, umělecké a přírodní památky Trhosvinenska. Trhové Sviny 1 (rukopis), Trhové Sviny 1951.).
František Šinágl z čp. 194 v Seznamu vesnických boháčů z r. 1953 (půda zem. 9,65 ha, půda celkem 9, 65ha, dle dle DP Václavy Kodadové - KOLEKTIVIZACE A ZAKLÁDÁNÍ JEDNOTNÝCH ZEMĚDĚLSKÝCH DRUŽSTEV V OKRESE TRHOVÉ SVINY, 1949 - 1959)
Kolínův mlýn (Fürbeckův) vodnimlyny.cz (zde další dobové foto a pohl.)
nejstarší zobrazení: 1. voj. mapování 1764-1768
Původně snad zde měla být huť Gabriela.
1781 - Josef Fürbeck, soused a mlynář z Trhových Svin 24
Na otisku stabilního katastru má mlýn znázorněno jedno vodní kolo. Mlýn tvořily 3 na sebe navazující obytné/převážně kamenné stavby uspořádané do nepravidelného tvaru. S příjezdem ke mlýnu nebyl ani tehdy problém, neboť sem vedla zřejmě prašná silnice přímo z náměstí (dnešní ul. Branka). Zdejší náhon byl dlouhý téměř 800m. Na otisku je zakreslena i jedna srážka (tj. propojení náhonu s potokem pro odvod přebytečné vody). Asi nad pětinou délky náhonu směrem od oddělení od potoka je místní název "Rohrfeld".
1875 - na zadní straně kamenného kříže před vchodem do areálu farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech v září 2016 nalezen nápis "Fer: Fürbek.", kříž byl tedy zdá se zřejmě postaven za fin. pomoci svinenského mlynáře Fürbecka... ??? (kteří mlynařili právě na bývalém Kolínově mlýně)
/srv. zde památka č. 17 /
Koncem 19. století se uvádí velkorysá přestavba Kolínova mlýna (polovina 80. let 19. st. ?)
/Daniel KOVÁŘ, Českobudějovicko (Zmizelé Čechy). Praha 2012, s. 30/
1893 - zmíněn v T. Svinech mlynář Ferdinand Fürbeck (Dvacet let zápasu o školství české, s. 31 kramerius.cbvk.cz)
1915 - Chytilův adresář, mlynář Fürbeck Fr., (Kolín J.)
1922 - Kolín Josef (čp. 196) největší pozemkový vlastník po městu TS - 29 ha, 63a, 41m2 (kronika TS 1922, s. 5, digi.ceskearchivy.cz)
Velmi půvabná zmínka o Kolínově mlýně:
"...Můj kamarád Pepík Pausz mě vzal několikrát s sebou do mlýna „U Kolínů“ hrát „fanty“. Scházeli se tam chlapci a děvčata a všem nám bylo sotva 16 let. Na otázku, co má být „fant“, byla vždy stejná odpověď: „hubička“, tedy pusinka. Troufalejší přání byla sice též, ale nebyla splněna. Kvůli mé plachosti se mi děvčata smála, a když jsem váhal, převzala bez cirátů iniciativu. ..."
(zdroj Božena Zítková, České Vánoce roku 1925 - Jak se Rudolf Kastl učil v Trhových Svinech češtinu, TSL 12/2016, s. 15)
1926 reakce na povodně (kronika TS 1926, s. 3)
Při zátopách stojí Kolínův mlýn vždy první v cestě přívalu vod a utrpí vždy značnou škodu. Proto také Edv. Kolín žádal městský úřad (11. 7.), aby v úseku od mostu na tržiště až k silnici do Měchova byl srovnán oblouk, který tam řečiště tvoří, aby voda měla větší odpad.
1930 - TS čp. 196, Eduard Kolín, mlýn, 1 kolo na svrchní vodu, průtok 0,18 m3/s, spád 3m, výkon 4,68 HP (Seznam vodních děl 1930)
Dne 23. dubna 1935 se nad krajem rozpoutala vichřice s hromobitím. Během 30 minut se vylila voda z místních potoků a zaplavila domky v jejich blízkosti. Hladina se dostala asi 300 cm nad hladinu normální. Voda vnikla i do bytu a mlýnice E. Kolína a nadělala tam velké škody. (Mé, tvé, naše Trhové Sviny, s. 125).
Trajerův mlýn / Johnův (Keblanský potok) vodnimlyny.cz
1930 - Březí čp. 29, Matěj Pancíř, mlýn, 2 kola na svrchní vodu, průtok 0,082m3/s, spád 3m, výkon 4,12 HP (Seznam vodních děl 1930)
zdroje:
Josef JOHN - Marie POLÁKOVÁ, Mé, tvé, naše Trhové Sviny, Trhové Sviny 1974.
Trhové Sviny 500 let městem, Vydáno pod protektorátem městské rady péčí okresního musea za spolupráce okresního osvětového sboru v Trhových Svinech a Václava Horkého, Trhové Sviny 1938.
https://digi.ceskearchivy.cz
Seznam vodních děl 1930
Václava Kodadová, KOLEKTIVIZACE A ZAKLÁDÁNÍ JEDNOTNÝCH ZEMĚDĚLSKÝCH DRUŽSTEV V OKRESE TRHOVÉ SVINY, 1949 - 1959, České Budějovice 2009 (diplomová práce).
propojení s vodnimlyny.cz
