P. K. modeling and history web

Celý úsek byl rozdělen dne 1. září 1938 na dvě nestejně velké části. Delší úsek 182 (uváděno i 182a) byl ponechán bratrům Staškovým (č. 1-59) a část 182a Pašinovice (uváděno i 182b) připadl pražské stavební firmě R. V. Svoboda a A. Malý (č. 59-90), která měla stavbu své části dokončit také do 15. listopadu. Za každý den prodlevy byla určena sankce 200 Kč. Ač toto vše bylo potvrzeno teprve 30. září, firma začala provádět práce již během tohoto měsíce. Dodejme, že firma Svoboda stavěla i další úseky 131 a 137 na vltavském postavení. Díky podobným zakázkám byla považována vojenskou správou za celkem spolehlivého a solidního partnera. Svoboda měl v týdnu od 4. září ve své části úseku 30 dělníků, v dalším týdnu se počet dělníků ztrojnásobil.

Rozdělením úseku se paradoxně značně zjednodušila doprava materiálu. Pro část 182 (Stašek) byl navážen nadále ze stanice Borovany a Ledenice - Zálší. Ostatní materiál byl dodáván z místních zdrojů. Štěrk velké frakce byl dodáván z lomu na Rejtech, malé frakce z Besednic, bezlasý kámen na kamenné rovnaniny z Trhových Svinů. Písek byl dovážen ze Suchdola z náplavu řeky Lužnice. Pro část 182a (Svoboda a Malý) se materiál vykládal v Holkově (železniční stanice). Firma Svoboda použivala písek z Malše, štěrk byl získáván z drcených oblázků z řeky a žulových lomů. Práci v obou úsecích výrazně narušovalo špatné počasí. Koncem srpna Frimmel hlásil, že ”celý týden jest prudký a vytrvalý déšť”. Všechny cesty byly rozbahněny a nešlo je používat. Stropnice se dokonce rozvodnila a 25. 8. 1938 musela být přerušena betonáž. Povozníci se dokonce na špatných cestách báli o auta. Po 17. září byla díky povolání dělníků a majitelů povozů na cvičení situace ještě horší a nastal totální nedostatek dělníků. U firmy Svoboda to nevypadalo lépe, zde pro změnu byl nedostatek materiálu, způsobený deficitem dělníků u drtičů štěrku. Velitel VSD nařídil, aby si firma sehnala materiál jinde (část byla navezena z Trhových Svinů). Firmě se v těchto podmínkách nemohlo podařit předvést dobrý výkon. Po přerušení prací musel být rozestavěný objekt 83/A-180 dobetonován bratry Staškovými. Při vyúčtování si peníze za počáteční práce na objektu nárokovala firma Svoboda, což byl oprávněný požadavek. Frimmel však požadavek škrtl s tím, že “obnos si vyrovnají firmy mezi sebou”. Zřejmě se tak stalo, neboť firma Stašek si objekt přidala do nákladů.

Schéma staveniště objektu LO, zdroj www.libechov.cz
------------------------------------------------------------------
Podle projektu na výstavbu překážek mělo být v úseku 182 postaveno celkem 1 215 m protitankových překážek typu C (zde dobové foto z Lužických hor), 10 555 m trojřadých a 2 220 m dvojřadých protipěchotních překážek, dále 345 m příkopu PÚV a 215 m protitankového stupně. V délce 122 m se měl dokonce regulovat vodní tok. Celkově se mělo prostavět 2.869.000,- Kč. Ke stavbě bylo vyzváno 6 firem včetně bratří Stašků. Dne 18. 7. 1938 komise vybrala firmu Stašek. Jan Stašek musel nuceně a nerad přistoupit na snížení ceny, a to o celých 176.000,- Kč, přitom poznamenal, že “většího snížení nemůže poskytnouti”. Po rozdělení úseku měla každá firma budovat překážky ve své části. Celkem mělo být na stavbu dodáno 1780 svitků ostnatého drátu, 222 svitků hladkého drátu č. 42 a 15 svitků hladkého drátu č. 22. Firma Ippen měla rovněž dodat 1660 kusů ocelových rozsocháčů. Řízením prací byl v srpnu pověřen čet. asp. L. Titěra. Stavba překážek začala kolem 10. září. Po 17. září byly překážkami uzavřeny silnice u Veselky a u Branišovic. Pro Staška bylo nutno denně dovézt 2 vagony rozsocháčů. Měl málo dělníků, a bylo mu proto doporučeno najmout alespoň 200 pracovníků. Svoboda jich potřeboval asi 300. Překážky měly být stavěny současně s objekty. Svobodovi mělo být dodáno stejné množství rozsocháčů. Dne 20. září byly všechny rozsocháče smontovány a navezeny. Pomáhali i vojáci II. praporu 1. p. pl. "Mistra Jana Husi" (II/1).

Celou stavbu úseku provázelo několik zajímavých afér, které svědčí o poměrně napjatém vztahu mezi Staškem a VSD 182. Stavbyvedoucí Ondřich údajně nezajistil na stavbu jednoho objektu dostatečné množství materiálu. Stačilo mu pouze oznámení “že je ho dost”. Tehdy údajně o půlnoci došel materiál na stavbu a betonáž byla ve třech čtvrtinách přerušena. Ondřich prý do rána marně sháněl další dodávku. Který to byl objekt, to se zřejmě dnes již nedozvíme, neboť většina objektů úseku 182 je odstřelena. Literatura uvádí, že než by vznikla mezi vrstvami betonu diletační spára, musel by být beton zavadlý alespoň 2 hodiny. Pokud tomu tak bylo i v tomto případě, pravděpodobně bychom to na objektu poznali. (zde můžete vidět vrstvy betonu - objekt neměl provedeny maskovací omítky, oblast Kralického Sněžníku, zdroj: mmm.rajce.idnes.cz)

Druhá aféra je spojena s uplácením příslušníka VSD Františka Jerhota. Byly mu nabízeny peníze za to, aby "při přebírání stavebních prací na obranných objektech zavíral oči nad nedostatky a šizením dodávek proti původnímu projektu". Firma bratří Stašků měla dobrou pověst a navíc údajně "by mistr Kubiš nic takového nepovolil". Tak to Salákovi popsal Jan Mráz, jeden z vedoucích betonářské party. Věc se dotýkala pěchů k hutnění betonové směsi. Pěchy předepsaného typu, které byly nakoupeny, dodávala armáda. Při přesunu na staveniště jich však bylo několik ztraceno. Kupovat je znovu se zdálo zbytečné a tak se využily pěchy normální. Jerhot jako nejpřísnější z VSD navrhl proto mistrovi zastavení prací. Měl zřejmě i další připomínky, což stavbyvedoucí pobouřilo natolik, že si šli stěžovat Staškovi. Věděli však, že Jerhot má pravdu a u Frimmela by nepochodili a navíc by museli ztracené pěchy opět koupit. Zároveň věděli, že užití normálních pěchů stavbě uškodit nemůže. Rozhodli se problém řešit "mezi čtyřma očima" a nabídnout Jerhotovi peníze. Nepočítali ovšem s odmítnutím... Pokud by Jerhotovi peníze nabízel skutečně sám Stašek, je možné, že konflikt skutečně vyvolal Ondřich, kterého Stašek na stavbu dosadil a který byl jeho chráněncem. Pokud je to pravda, tak Stašek byl skutečně v zoufalé finanční situaci... Až na tento incident byl mezi vojáky VSD a zaměstnanci firmy soulad. Dokonce spolu chodili na pivo a pojídali chodské koláče (většina důstojníků VSD 182 pocházela od Domažlic, tedy původně od 18. p. pl.).

Do Mnichova se podařilo vybetonovat v části 182 (Stašek) 54 z 58 objektů. Linie zde byla převážně jednosledová, obranu zesilovalo několik uzávěrů LO vz. 36 úseku X.a západně od Borovan (zde PODROBNĚJI), za Ostrolovským Újezdem, nad Veselkou a u Střížova. U 24 z 54 objektů byly dokončeny stavební práce, u 30 bylo provedeno zamaskování. Firma Svoboda a Malý postavila celkem 6 z 32 objektů (sedmý dokončila firma Stašek). Část 182 se stavěla z východu od Borovan. Část 182a naopak ze západu směrem od Římova. Pro osm objektů u Pašinovic proběhla pouze navážka materiálu. V části 182a se stihlo postavit pouze 7 objektů (č. 83 - 90). Celkově zde na celém úseku 182 a 182a stálo přibližně 2/3 z plánovaného počtu, tedy 61 pevnůstek. Celkem 12 objektů bylo rozpracovaných. Za mobilizace obsazovali tuto linii vojáci praporu II/1.

Zajímavá situace nastala za všeobecné mobilizace, kdy si vojáci obsazující zdejší objekty stavěli boudy proti nepohodě z materiálu povalujícího se na staveništi a v chladnu si prkny topili. Při kontrolách účtů byly tyto ztráty velmi neobvykle uznány za oprávněné. Účty za ztráty při stavbě objektů odevzdala firma Stašek dne 28. 11. 1938 a stejný den i účet za ztráty při stavbě překážek. Mjr. Frimmel je odevzdal po překontrolování na velitelství I. sboru. Účet za ztráty při stavbě překážek byl odevzdán dne 5. 5. 1939, za ztráty při stavbě objektů 5. 9. 1939. Účet za stavbu objektů byl firmou odevzdán 9. 12. 1938 (v konečné podobě pak 14. 1. 1939). Mjr. Kopecký dokonce zvýšil požadavky firmy o 5000 K. Firma Svoboda zde sice pracovala až od září 1938, ale i tak se jí podařilo účet za stavbu překážek i objektů odevzdat až 17. 1. 1939 (resp. neudělala tolik). Výkaz škod, vzniklých při stavbě objektů přerušením prací a obsazením vojskem, je datován 18. 2. 1939, účet za ztráty při stavbě překážek 6. 3. 1939. Kontroly všech účtů dokončil mjr. Slezák z velitelství I. sboru 21. 11. 1939. MNO ale nikdy neuznalo účty ztrát v plné výši navržené firmou (např. z účtu ztrát na stavbu překážek bylo uznáno místo 12.236,15 K jen 6.903,75 K). Firmě Svoboda nebyly přiznány ztráty za uskladněný materiál a mzdy vyplacené dělníkům za mobilizace a náhrady za ušlý zisk, neboť “lze přihlížet jedině k hmotným nezaviněným škodám”.

V celkovém zúčtování byla na stavbu objektů úseku 182 vyčleněna částka 3.687.599,50 Kč. Prostavělo se celkem 3.668.024,68 Kč. Na stavbu překážek byla určena částka 1.406.520,75 Kč a použilo se celkem 129.878,06 Kč. Za celý úsek bylo celkem prostavěno 3.797.902,60 K. Za zbytky materiálu po stavbě získala vojenská správa celkem zpět 4.462,45 K. Všechny objekty tohoto úseku byly až na jeden za okupace zničeny (č. 33 na Veselce, ve střední části úseku 182 v okolí O. Újezda zbylo několik objektů po 1. odstřelu, o tom ale již příště !).

-----------------------------
* Literatura, prameny a odkazy k celé sérii článků (I. část, II. část), k čs. branné moci na jihu Čech možno ZDE a také ZDE, další zdroje uvedeny přímo v textu)

ARON Lubomír a kol., Československé opevnění 1935-1938, Dvůr Králové nad Labem 1998.
CUKR Jiří, Budova školy slaví osmdesátiny, Ledenický zpravodaj, červenec 2005, s. 7-8.
CUKR Jiří, Skupinový vodovod pro obce Besednice, Nesměň, Něchov a Todně, Výběr 47, č. 1 (2010), s. 22-43.
DUCHOŇ Jiří, Úsek 182 Ostrolovský újezd z roku 1938. Průvodce, České Budějovice 1996.
http://digi.ceskearchivy.cz - pro obecní kroniky
http://jihogen.ic.cz
http://ropiky.net/ - zde se dají v databázi pro lepší představu dohledat mapové podklady
http://www.petrikov-obec.cz
Jihočeská technická práce, České Budějovice 1938.
KOZEL Petr, Lehké opevnění z léta 1938 na Českobudějovicku (stavební úseky 181-183), České Budějovice, 2009 (bakalářská práce).
LAVIČKA Roman – ŠIMŮNEK Robert, Městký farní kostel ve středověkých Čechách. Trhové Sviny 1280-1520, České Budějovice 2011.
SCHINKO Jan, Kostel musel na vysvěcení počkat do konce války, online - vloženo 5. 10. 2008.
SOkA České Budějovice, f. Stašek , stavitelství a pila Trhové Sviny, 1920-1950 (nepřístupný).
SOLPERA Jan, Nadějný začátek se smutným koncem, České Budějovice 2008.
STAŠEK Bohumil, Jak šlo také pomoci za první republiky po katastrofách. Z historie někdejší stavební firmy Stašek v Trhových Svinech a její pomoci po zemětřesení r.1927 na Krétě, Českobudějovické listy 6. 1. 2000, s. 17.
STEINBAUER J., Budova Cirkve bratrské slavila 70. výročí, TSL 9/2009.
STRÁSKÝ František, Životy Ladislava Stráského, Trhové Sviny 2008.
Trhovosvinenské listy - Svinenský poutník 2, 12, 14 (2009-2010)
Vojenský historický archiv Praha – fond MNO – HŠ – ŘOP.
VONDROVSKÝ Ivo, Firemní loga, Fortsborník 7/III, Brno 2004.