Stavební firma bratří Stašků a její úloha při výstavbě opevnění stavebního úseku 182 /1. část/
Firmy bratří Stašků měly poměrně dlouhou tradici. V Trhových Svinech i v Českých Budějovicích a okolí byli naši "bratři architekti" poměrně vážení. Nás bude převážně zajímat jejich úloha v rámci výstavby úseku 182 v roce 1938.
Podívejme se přesto úvodem na některé významné zakázky z doby první republiky. Na stavbě úseku 182 kooperovali bratři Jan a František. Jan Stašek měl stavební firmu v Trhových Svinech (ředitelství Nové město čp. 259).
Mimo to zde vlastnil parní pilu postavenou roku 1910. Podle místní kroniky zřídil pilu v tomto roce František Stašek (roku 1915 ho Chytilův adresář uvádí jako majitele trhovosvinenské parní pily, zřejmě otec našich stavitelů). Všechno dříví se muselo tehdy otesávat ručně, prkna se dovážela z Benešova. Proto byla pila zřízena přímo ve Svinech. Před rokem 1914 se zde nacházela 1 rámová pila, 1 pila okružní, hoblovací stroj a stroj na broušení pil. Stroje byly poháněny "Wolfovou parní lokomobylou na přehřátou páru". (dodal p. Stašek, stavitel - tj. náš Jan Stašek, srv. kronika 1922 - 1926, digiarchiv)
Dnes již téměř zlikvidovaný objekt pily se nacházel na Novém městě za malým parčíkem. Parčík byl původně rozlehlejší a ze strany od silnice obehnaný ostnatým drátem. Zde tehdy končila městská zástavba. Zadní část parku byla Staškovi v 30. letech odprodána na rozšíření provozu pily. Trčící komín parní pily se pak stal tradičním doplňkem trhovosvinenskeho panoramatu. (galerie, zachycující stav z července 2010 ještě před úplnou likvidací ZDE !)
Reklama, polovina 30. let (Trhové Sviny 500 let městem, 1936)
--------------------------------------------------------------------------
František Stašek (jméno po otci) vlastnil stavební firmu v Českých Budějovicích (ulice Alešova čp. 964). V červnu 1925 František postavil svou parní pilu u nádraží Jílovice. Stalo se tomu zřejmě v návaznosti na velké krupobití z 1. května téhož roku. To způsobilo ve zdejším polesí patrně mnoho škod. Z této parní pily se po válce stala výrobna cementových rour.
--------------------------------------------------------------------------
Významnou zakázkou byl i z našeho regionálního hlediska podíl Františka Staška na zásadní opravě interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech z let 1923 - 1924. Zde malíř Martin Marek z Bukvice a náš architekt s pomocníky a za asistence památkového a církevního konzervátora pečlivě zbavili kamenné prvky veškerých nátěrů. Zdejší farní kronika píše: "Odborníci, znalci, stavitelé podivují se kráse kamene, kterému Jste úmornou prací vrátil původní podobu a ukázal, co předkové dovedli a potomstvu zanechali". Radost z "rekonstrukce" byla tehdy zřejmě nemalá, z dnešního hlediska a stavu památkového bádání je ovšem jasné, že takřka nikde nebyl otesaný kámen přiznán bez povrchové úpravy. Ovšem tehdy si málokdo pomyslel, že by interiér kostelů mohl vůbec vypadat jinak (tolik malá památkářská odbočka).
Další významnou zakázkou byla i rekonstrukce školní budovy v Ledenicích (článek ZDE), prováděná od 16. června 1925. Tato zakázka byla zadána "na základě omezené soutěže" vypsané dne 25. května 1925. Dne 19. září 1925 byla provedena kolaudace objektu (původně byl konec stavby plánován na 1. září). Školou povinným dětem se tak prodloužily prázdniny. Špatné počasí bylo také jednou z příčin nedodržení plánovaného termínu. Jak uvidíme, meteorologický faktor se pro naše stavitele ukáže v budoucnu poměrně zrádným...
Dodejme, že firma Františka Staška se také účastnila výběrového řízení na spojení zdejšího známého skupinového vodovodu Besednice-Nesměň-Něchov-Todeň. Do konkurzu se přihlásilo celkem 7 firem. Otázkou je, zda šlo skutečně o firmu bratra Františka, neboť ten ji neměl přímo ve Svinech, jak uvádí Jiří Cukr. Na konci září 1926 byla ke stavbě vybrána firma s nejvýhodnější nabídkou a to Lanna a. s. Praha.
Reklama, konec 30. let (Jihočeská technická práce, 1938)
--------------------------------------------------------------------------
V roce 1927 firma Stašek vyhrála konkurz na stavbu montovaných dřevěných domků ve městě Candia na ostrově Kréta, které bylo zničeno zemětřesením. Dokumentaci zpracoval stavební ústav Pardubice na základě požadavků řeckého objednavatele. Výrobu Staškové zvládli za celý jeden měsíc. Konstrukce byly odeslány po železnici do Terstu a poté lodí přímo do přístavu Candia. Realizaci zvládli dva odborní řemeslníci z Trhovosvinenska za pomoci řeckých dělníků pod přímým vedením stavitele Staška.
Zkušební stavba domku na pile v Jílovicích (repro tisk)
--------------------------------------------------------------------------
Významná zakázka přišla z Petříkova nedaleko Jílovic, a to na expozituru byňovské školy, která zde byla zřízena v roce 1928. Pro potřeby školy zde byly nabídnuty dvě vhodné místnosti, které bylo třeba upravit. Potřebné adaptační práce (záchody, oprava schodiště, úprava oken, vytápění, vymalování) řídil stavitel František Stašek. MŠANO (ministerstvo školství a národní osvěty) v té samé obci dne 19. srpna 1929 zřídilo na žádost školní správy i mateřskou školu. Ta byla umístěna do soukromé budovy paní Bildové, čp. 50. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu šesti let a adaptační práce provedla osvědčená firma stavitele Staška. V roce 1929 byla ve Stropnici u Nových Hradů vybudována Státní obecná škola. Projekt zpracoval Dr. Ing. Babuška z Prahy a stavbu vedl opět František Stašek. Náklady na stavbu školy činily celkem 550 000 Kč. Den 28. říjen 1928 byl pro Trhové Sviny významný - probíhaly zde oslavy 10. výročí vzniku republiky. Slavnostní průvod městem vyšel v 9 hodin ráno přímo od Staškovy pily.
Podle výborné práce o Ladislavu Stráském můžeme také doplnit další detaily ze Staškovy stavebnické kariéry. Stavitel pro Stráského v roce 1936 vypracoval projekt přístavby Stráského továrny. Stašek sice Stráského sice od rozšíření budovy v původním tzv. skotském stylu odrazoval, ale ten si na tom z úcty k zakladatelům závodu trval na svém (dobové foto ZDE). Ve 30. letech dále Stašek vypracoval pro město projekt nové budovy chudobince. Nakonec se k tomuto účelu vykoupila stávající Sokolovny.
Významnou místní stavbou se stala budova Církve bratrské v Trhových Svinech. Nachází se dodnes u křižovatky ulice Štefánikovy a nábřeží Svatopluka Čecha (malá galerie ZDE !). Stavba této zakázky začala dne 13. dubna 1937. Budova byla slavnostně otevřena již 28. září. Projektant i stavitel Jan Stašek má v chodbě budovy pamětní desku. Vzhledem k vysoké hladině spodní vody byla tato stavba velmi náročná. Základy s dřevěnými piloty musely sahat až do hloubky 4 metrů. Teprve pak mohla následovat základová deska (padlo zde přes 200 m³ kamene). Tyto zkušenosti se budou Janovi za rok poměrně hodit při pevnostní výstavbě. Na stavbě pracovalo mimo církevních sympatizantů i 20 nezaměstnaných placených pracovním úřadem mzdou 7,50 Kč denně. Dluh po dostavbě byl Staškovi zaplacen až v době okupace. Poslední splátka v částce 11 400 korun byla zaplacena p. Korčákem v roce 1945. Církevní zakázky byly u obou firem poměrně frekventované. Pro katolickou církev v Českých Velenicích stavěl v letech 1935 - 1936 František Stašek kostel (článek ZDE).
Budova Církve bratrské - výřezy z dobové pohlednice
Pamětní deska staviteli Staškovi v budově Církve bratrské (foto J. Čajan)
--------------------------------------------------------------------------
V letech 1938-39 řídil František Stašek zajímavou na svou dobu moderní funkcionalistickou stavbu farního kostela sv. Vojtěcha ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic v tehdejší Tyršově ulici (dobové foto ZDE, fotogalerie s dalšími odkazy ZDE !). Nutno připomenout, že tehdy Čtyři Dvory nepatřily k Budějovicím, ale byla to samostatná obec. Projekt zhotovil roku 1934 Ing. arch. Jaroslav Čermák z Prahy. Kostel má hranatou asymetricky umístěnou věž. Podle pamětníků nebyla věž nikdy veřejně přístupná k pohledu na Čtyři Dvory a panorama města. Stavba byla zahájena dne 21. 8. 1937. V roce 1938 posvětil základní kámen prelát Melka. Pro kostel byly zakoupeny zvony z Manouškovy brněnské zvonárny. Dne 19. března 1939 zde byla Antonínem Melkou sloužena první mše svatá a zavěsily se na věži zvony Antonín a Vojtěch. Za německé okupace v roce 1942 byly zvony zabrány a použity jako materiál do války. Německá okupace a 2. světová válka způsobily, že vysvěcení kostela se uskutečnilo až po válce dne 12. 10. 1947 biskupem Josefem Hlouchem.
Stavba úseku 182 a zkušenosti s pevnostní výstavbou u Stašků (úsek 182 z klasického pohledu zde, náhled na dobovou mapu zde)
Přesuňme se ale zpět do období kritického roku 1938. Po březnovém "anšlusu" Rakouska bylo nutno urychleně opevnit i jižní zemskou hranici v oblasti Českobudějovicka. Zdejší 1. HOP z nových objektů z roku 1937 se měla táhnout od Českého Krumlova ke Starému Městu. Do té doby zde stálo jen několik uzávěrů starších objektů z roku 1936. Připomeňme několik základních souvislostí. Sledovaný úsek 182 byl zadán firmám bratří Stašků dne 14. června 1938. Firma dostala od vojenské správy zadáno celkem 90 objektů. Stavba měla být dokončena za 140 pracovních dnů, a to nejpozději do 15. 11. 1938. Na celkové délce 15 km to znamenalo hustotu 6 objektů na 1 km. Velitelem zdejšího VSD 182 (vojenského stavebního dozoru) a v podstatě nadřízeným Staškových se stal tehdy ještě štábní kapitán pěchoty František Frimmel. Ke zdejšímu VSD byl přidělen od plzeňského p. pl. 18. V polovině srpna 1938 byl povýšen na majora pěchoty.
Úsek 182 je charakteristický svým vyprojektováním za říčkou Stropnicí jako přirozenou a účinnou protitankovou překážkou. Tento fakt také přirozeně znesnadňoval dodávání materiálu na staveniště (pokud se navážel z jihu, jediná možná cesta byla přes most na Veselce). Popis samotného úseku z taktické stránky zde pro nás nebude až tak důležitý. Celá linie probíhala směrem od Borovanského mostu (objekt č. 1) na západ. To, že vede ze 3/5 lesním porostem, rozhodně stavitelům práci neulehčovalo. Problémem byly i špatné cesty. Podél Stropnice linie pokračuje pod Ostrolovský Újezd (tehdy Ostrov u Č. B.) a dále pak do prostoru osady Veselka. Dále linie pokračuje pod jižním okrajem Strážkovického lesa směrem k Želízkovu mlýnu. Trasa pak postupuje v jednom sledu lesem Záříčí pod Komařice a směřuje směrem na Římov, míjí Komařice, vede skrz les Větrník a končí až na břehu Malše, kde dále na západ navazuje stavební úsek 181. Zde šlo o volný terén bez vodních překážek, pouze u Malše byl les o délce jednoho kilometru.
Uveďme některé technické zajímavosti, se kterými se naše stavební firma a VSD 182 musely vypořádat. Asi nejzajímavějším objektem úseku se stal objekt 24/A-120, postavený pod příkrým svahem ke Stropnici s týlovou stěnu krytou 4,5 metru dlouhou chodbičkou s 30 cm silnými stěnami. Toto opatření mělo zabraňovat zasypání vchodu objektu zeminou ze svahu. Kvůli blízkosti řeky se museli stavitelé potýkat s vysokou hladinou spodní vody, zásyp objektu byl kvůli odnosu materiálu vyztužen kamenným obkladem. Proto byla také u objektů č. 13, 14 a 25 postavena inundační šachta bránící zatopení vchodu.
--------------------------
pozn. 1: výkres stavebního řešení 182/24 k dispozici nemám. Představu si však zájemce může udělat dle objektu 122/5 a 122/6 - výkres jeho stavebních úprav může zájemce zhlédnout v knize Radan Lášek: Opevnění z roku 1938 – Postavení Vltava na s. 8 a 9 přílohové části.
pozn. 2: dle konzultace s p. Solperou zde zřejmě byly šachty malého typu. Podle něj ve vyúčtování u objektů č. 12,13, 14 a 25 účtuje firma inundační jímku. Z toho lze pravděpodobně vyvozovat, že se nejedná o velkou inundační šachtu.
Výkres stavebního řešení malé inundační šachty proti vniknutí vody do objektu, v úseku 182 použito na objektech č. 13, 14 a 25 (použito se svolením autorů, autor výkresu Ladislav Čermák, repro T. Svoboda - J. Lakosil - L. Čermák, Velká kniha o malých bunkrech, Praha 2011, s. 140)
--------------------------------------------------------------------------
Zřejmě vinou překotnosti prací docházelo k pochybením při stavbě. Nedbalostí dělníků tak byl při betonáži objektu 20/A-200Z zabetonován obráceně granátový skluz (zjištěno terénním průzkumem, pro představu fotografie z výstavy "Čs. opevnění na Borovansku 17. - 18. 11. 2011"). Rychlouzávěr se tak musel otevírat seshora dolů, což značně znesnadnilo případné vyhození granátu ze skluzu. Z terénního průzkumu dále vyplynulo, že periskopické litinové trubice (dobovým názvem "trouby") zde byly pravděpodobně osazeny pouze ve stropech objektů prvního sledu u Stropnice. Též se objevují provrtané konzoly ventilátoru pod vchodovými střílnami, což možná nasvědčuje na jejich osazování. Vchodové střílny zde dodávala Báňská a hutní společnost z Třince. Další chyba se udála u objektu 33/A-140Z (dochovaný na Veselce). I když je objekt umístěn v takřka rovném terénu, má na obou stranách osazeny depresní střílny pro palbu ze svahu (běžná střílna měla depresi -25°, střílna depresní -35°). Zdejší palebné úkoly však tento typ střílen nevyžadovaly. Pravděpodobně k tomu došlo nedbalostí dělníků anebo díky záměně kvůli nedostatku střílen. Depresní střílny by se hodily lépe do č. 32, 35 nebo 36. Nejefektivněji by našly využití v objektu 36/A-120, jehož obě střílny směřují do “kaňonu” Stropnice. U čísla 35 by se hodily rovněž na obě strany, u č. 32 na stranu levou.
dole: Logo firmy Báňská a hutní společnost z Třince na desce vchodové střílny objektu 182/16 (foto autor)
