P. K. modeling and history web

FOTOGALERIE Regulace svinenských potoků (rajče)

Úvodem
Téma "svinenské vody" již bylo několikrát podrobně zpracováno (pozn. 1), proto se zde budeme věnovat pouze tomuto omezenému tématu. V okolí Trhových Svinů existovala voda nejen takříkajíc chtěná, v podobě "pitné" a užitkové v kašnách (která zde bývala příčinou nemocí - pozn. 2, to vše vyústilo v připojení se ke skupinovému vodovodu) a v podobě hnací síly mlýnů a hamrů, ale i ta nechtěná a škodlivá v podobě povodní - své si tehdy užili obyvatelé např. dolních částí Branky a Nedrtálu. Právě proti povodním se chtěli svinenští bránit regulací Svinenského a Farského potoka (nemusíme chodit daleko do historie, abychom připomněli vcelku nedávnou regulaci potoka Farského).

První krůčky
Snahy o regulaci potoků sahají až do roku 1904, kdy bylo ustaveno tzv. "Vodní družstvo" v čele s J. Porákem. To také nechalo vypracovat první projekt regulace potoků. V roce 1913 okresní hejtmanství návrh povolilo, družstvo stačilo zahájit práce, ale po té již přišla válka.

1921
V tomto roce se práce na regulaci rozběhly znovu, z vyšších míst padl tehdy návrh na úhradu subvence ve výši 56 procent všech nákladů (tj. 664 285 Kč), městská rada ovšem tolik peněz neměla. V rámci úspory zde byl také dotaz technické kanceláři Zemské rady, zda-li by bylo možno ušetřit alespoň dřevěnými mosty. Město proto zaslalo další přípis na mininisterstvo veřejných prací, které přislíbilo uhradit 60 procent z částky města. Podobný dopis dostalo od městské rady i min. zdravotnictví, které by uhradilo 10 procent. Pokud by k tomu přišla ještě zemská subvence, město by muselo hradit již jen  20 procent ze své částky, což již vypadalo o něco přijatelněji...

1922
Počátkem roku 1922 se již jednání značně protahovala. Úsporným řešením mohlo být zregulovat jen Svinenský potok, ovšem pak by došlo k odchýlení se od původního projektu, a město by zůstalo bez nároků na všechny subvence. Situace už se stala neudržitelnou a tak se městská rada rozhodla problém řešit. V roce 1922 proběhla korekce Svinenského potoka prohloubením, z čehož dělala úprava břehů v režii obce 7031 Kč, státní příspěvek činil 3 256 Kč, mlynář Kolín přispěl celých 2000 Kč (samozřejmě regulace byly i v jeho zájmu). Vydání města bylo tedy pouze 1173,40 Kč. V červnu 1922 byl stejným způsobem korigován i Farský potok.

1923
V červnu 1923 postihla město velká voda, zaplaveny byly některé ulice i louky. Již zmíněné Vodní družstvo zatopené části města fotografuje a posílá NJP (=Národní jednota pošumavská), ovšem bez výsledku. Městská rada se proto rozhoduje proto dokončit opravy Farského potoka sama a to v části od nového mostu na borovanské silnici kolem Zemeneho továrny k mostu na nedokončené borovanské silnici. Břehy byly nově vydrnované, dodejme, že to představovalo vítanou práci pro část místních nezaměstnaných.

1925
Na jaře roku 1925 přišla zhoubná povodeň, kterou dlouho nikdo nepamatoval. Ve dnech 26. a 27. srpna tu byly opět velké záplavy. Mlýnská ulice prý byla neprůchodná, všechny lávky odplavené, lidé se museli stěhovat ze svých domů. V Kolínů mlýně byly dokonce všechny místnosti přízemí pod vodou. Dle hlášení místních četníků bylo zatopených celkem na 80 domů do výše 1 metru, bylo poškozené uložené obilí, zdivo, podlahy, bytové zařízení. Velká voda strhla 4 lávky, značně poškodila mosty, silnice, kanály, břehy, louky, hráze rybníků, pole a zahrady podél Svinenského potoka. Situace vyžadovala i pomoc vojska, kdy na náklaďáku přijelo z Budějovic 11 vojínů a rotmistr od 305. dělostřeleckého pluku ze Čtyřech Dvorů. Celková škoda činila více než 600 000 Kč.
V říjnu 1925 Okresní správa politická vodoprávní schválila veškeré subvence, projekt regulace byl schválen též. Situace opět vyzněla bohužel neúspěšně, neboť někteří podílníci z okolí se proti všemu odvolali.

1926
Začínala probíhat jednání se všemi stěžovateli, aby odvolali své odstoupení od projektu. Dne 8. dubna přišla neradostná zpráva - žádost Svinů o udělení bezúročné půjčky se nevyhovělo. Na nastalou situaci reagovala aktivita Vodního družstva, snažící se o zvýšení subvencí. "Družstevníci" dokonce rozeslali na podporu několik přípisů poslancům napříč politickým spektrem a na min. zdravotnictví. Min. zemědělství si dokonce vyžádalo zprávu o rázu Svinenského potoka, kdy prý bylo možné uhrazení 45 procent nákladů, ale muselo být prokázáno že jde o "horskou bystřinu". Vodní družstvo ovšem vědělo, jak v podobných situacích jednat, neboť už v dopise nazpět z 1. března 1926 se psalo například:  "jedná se o regulaci potoka horského", "tento horský potok každoročně působí velké škody", "oba tyto potoky mají charakter potoků horských". Podle zemského správního výboru však v minulých žádostech nebylo zmínky, že by šlo o "horskou bystřinu". Svinenští se však ráz potoka snažili prokazovat vehementně, ale nakonec zbytečně, neboť již jedna zpráva z roku 1912 udávala, že Svinenský potok má "ráz horských, prudkých potoků". 

V červnu pak došlo opět k rozvodnění potoků. Od 13. 6. prší celý týden, 23. června opět začalo pršet a to až do 26.ho. Znovu byly udělány fotografie zkázy a přípisy šly doslova na všechny strany. Ze strany místní NJP proběhly ovšem nové intervence a tak byl výsledek jednání konečně v pořádku a zbývalo zdolat místní stěžovatele. Dne 12. října 1926 proběhla veřejná schůze s občany v TS, kde městská rada informovala o zdárném jednání ve věcech regulací.

Pozn. V této oblasti měli často problémy také naši oblíbení mlynáři - srv. článek Vodní stavby na Trhovosvinensku IX. Své si tedy velmi často užil mlynář Kolín z čp. 196, kdy se uvádí povodně v letech 1926 a 1935 (srv. níže). Kolín doslova žádal městský úřad dne 11. 7. 1926, aby "v úseku od mostu na tržiště až k silnici do Měchova byl srovnán oblouk, který tam řečiště tvoří, aby voda měla větší odpad".

1927
V březnu 1927 konečně min. financí povoluje navýšení subvencí. Hned v dubnu město otevírá pro zájemce z řad stavebních firem oferty (=nabídky) na provedení prací. Městská rada dostává nabídky hned od 10 firem, práce jsou nakonec zadány fy. Ing. František Šourek a spol., Praha II, Záhořanského ul. 6. Zakázka byla zadána 29. 7. 1927, kdy začaly i první práce. Vše mělo být hotovo do konce roku 1929 s pokutou za překročení dané lhůty 50Kč za den zpoždění. Firma také přislíbila zaměstnat místní. Práce začaly pomalu a táhly se. Padaly také stížnosti dělníků na nízké mzdy, šlo vcelku ovšem o docela záslužnou věc, neboť se na delší dobu mohli opět uplatnit někteří nezaměstnaní (i když s přestávkami).

1928
V roce 1928 práce pokračují stále pomalu a stejně pomalé je i uvolňování subvencí. Navíc se začínají projevovat nesrovnalosti s provádějící firmou a objevuje se i nespokojenost dělníků. Dne 13. dubna 1928 žádá starosta Ladislav Stráský na valné hromadě místní NJP, aby podala výklad ústředí a podpořila návrh. 20. června dokonce urguje Stráský s Ferdinandem Pisingerem přímo na min. vnitra a to mj. i kvůli uvolňování dalších subvencí pro regulace.

1929
Městská rada už začíná být poměrně nespokojena s průběhem prací - radní posílají dokonce na min. zemědělství stížnost na pomalý průběh prací. Přes velmi příznivé počasí v roce 1928 firma počátkem února 1929 měla ani ne čtvrtinu prací: "ač bylo příznivé počasí, firma postupovala tak liknavě, že (29. II.) není dosud hotova ani čtvrtina".

Po velkých mrazech se na jaře očekávaly velké povodně (prý dle kroniky tehdy napadlo až 80cm sněhu). O sněhové katastrofě byla poslána zpráva do krajských listů a do Národní politiky. Na nově nastalou situaci reagovalo město v usnesení městské rady z 18. 2. 1929 (jednání i 4. 3.) takto:
- mělo dojít k prosekání ledu Farského potoka při oblevě, aby voda měla "odpad"
- sníh z ulic a dvorů se měl vozit jinam než do potoka
- majitelé rádií měli dávat zprávy o počasí
- měly proběhnout přípravy k odstranění lávek
- měla se zhotovit pramice (o rozměrech 5 x 1,5 m)
- obyvatelé ohrožených domů si měli opatřit náhradní byty a stáje
- dobrovolní hasiči byli požádáni, aby se účastnili záchranných prací
Jarní povodeň jako naschvál tehdy nepřišla, ale v červenci se záplavy opět konaly a to dosti katastrofální (27. 7. 1929).

Dne 16. června se konala komisionelní pochůzka, kde došlo ke stanovení počtu nádrží/stavidel na obou vodních tocích. Navíc:
1) Farský potok měl být zregulován až k mostu na staré borovanské silnici u Zemeneho továrny
2) projednávalo se i možné zřízení koupaliště nad mostem na nové borovanské silnici
3) měla být zřízena lávka přes Farský potok a to mezi domy čp 75 a 76, později padl návrh i na překlenutí potoka v délce asi 40 před čp 75 (zůstala lávka).

Kámen na regulační práce pocházel z obecního lomu (dne 4. 11. 1929 byla prováděcí firmě dána možnost dalšího odkrytí lomu a bezplatné těžby kamene). Dle plánu mělo být zbudováno 8 železobetonových mostů, z čehož 5 ve směru okresních silnic. Město si proto podalo žádost u okresního úřadu v ČB o příděl malých dlažebních kostek.

Most v "Braňce" byl již v roce 1929 ve velmi katastrofálním stavu doslova "velmi chatrný a hrozí sesutím" a město se obávalo odpovědnosti za případnou nehodu. Proto radní urgovali Vodní družstvo, aby uspíšïlo stavbu nového mostu. To prý činilo vše, co bylo v jeho silách, přičemž doporučilo, že se má angažovat samo město s že také stavba mostu k Něchovu měla být co nejvíce urychlena. Na silnici u zadního mostu byl zřízen prozatímní dřevěný přejezd, který při povodni 27. 7. 1929 musel být rozebrán a poté znovu sestaven. Starý most v Brance byl bourán kolem 12. srpna 1929, kvůli srovnání silnice měly být odbourány i části domů čp. 25 a 406 (v majetku Eduarda Kolína). Město s panem mlynářem jednalo, ale nakonec z toho sešlo z toho kvůli příliš vysokým požadavkům na odkup. Starý most byl před zbořením vyfocen (městská rada odkoupila dva snímky). Byla také zřízena prozatímní cesta, toto provizorium však nevyhovovalo a radní proto stále urgují stavbu mostu. Dne 25. 10. dokonce na firmu podávají písemný protest, že se již staví 3 měsíce s neuspokojivým výsledkem.

Most v Brance na dobové fotografii. Těžko říci, zda-li jde ještě o ten původní, či již provizorní během stavby nového. Vlevo vidíme budovy Kolínova mlýna (prostor při povodni v roce 1925 s průhledem na mlýn možno vidět v sekci Ikonografie na kartě na vodnimlyny.cz). V pozůstalosti autora také pohled z léta 1938, pohled směrem přes most k "Valterům" je v podstatě stále totožný.

První subvence zemského úřadu přišla dne 24. 10. 1929 ve výši 20 000 Kč. Další peníze byly získány z min. zemědělství a zemského úřadu po 25 000 Kč. Vodnímu družstvu tedy mohlo být slíbeno 50 000 Kč. Dne 29. 11. navíc proběhla další půjčka 100 000 Kč u místní spořitelny.

1930

Práce převzala nově firma Konstruktiva, ale ani ta se neukázala jako příliš schopná. Všechny regulační práce po roztržce s firmou převzalo přímo Vodní družstvo (14. 4. 1930). Jeho složení se uvádí: předseda František Pártl, Ludvík Machart jednatel, pokladník truhl. mistr Josef Žák. Vyměřování byl pověřen Ing. Josef Čurda (měl 10 Kč za každý zasazený mezník). Plat dělníků se v té době uvádí mezi 2,30-2,50 Kč/hod. Vše šlo však stále pozvolna navzdory různým intervencím i stížnostem.

Stavby mostů byly zadány místní firmě Jana Staška a to celkem za 103 755, 55 Kč. Kronika pak u nových mostů údává i plochu mostní vozovky: v Braňce u Kolínů mlýna 130 m2, zadní most u Žáků 140 m2, most u hostince "U Sokola" v Trocnovské třídě 70m2, most na trávníkách u zahrady u hostince "U Sokola" 70 m2, most pod Kroupů samotou k Něchovu přes lništský potok 80 m2.

Všechny staré dřevěné mosty již byly značně chatrné. Dne 3. února 1930 bylo firmě Konstruktiva zakázáno jezdit sentinelem přes most "U Sokola" v Trocnovské třídě. Ono vozidlo bylo již samo o samo osobě těžké, samozřejmě s nákladem kamene toto bylo ještě horší. Dne 6. 2. místní obyvatelé dokonce podali stížnost na otřásáni se ulice, ke stížnostem odpověděla firma toto: "Sentinel jezdí s plným nákladem brodem (krom přes potok Farský ve směru ulice Jirsíkova-Dobrovodského) a přejíždí most u Žáků. který řádně fa. podepřela, takže snadno snese trojnásobné zatížení. Na zpáteční cestě používá fa. obou mostů, které snadno snesou toto malé zatížení. Mosty budou v nejbližší době sbourány. Poněvadž je obava, že sentinel poboří nejen most, ale i kanály, které místy jen nehluboko a kryty kamennými překlady, usnesla se mr. dne 24. II. 1930 vyrozuměti, že (inž. dr. Špinka a bratři Šourkové, že "další jízda jde plně na jejich zodpovědnost".

U mostu v Brance byla již velmi naléhavá potřeba, aby byl konečně otevřen pro dopravu. Na jaře 1930 scházela ještě izolace, písek, dlažba + měla samozřejmě proběhnout také zatěžkávací zkouška. Koncem dubna 1930 byly již práce dokončovány, úpravu jízdní dráhy měl na starosti okres, město se postaralo o chodníky

Kronika města nám dále popisuje zajímavou aféru spojenou se zadní mostem a osikami na zahradě "U Sokola". Stav před regulací zde fotografoval Roman Mašek, neboť některé stromy měly být pokáceny kvůli regulaci. Jistá p. Steinbauerová si proti tomu však podala žádost o zakročení státního památkového úřadu, což bylo samozřejmě zamítnuto. Pozn. kronikáře byla trefná: "na zmíněných dvou řadách osik není nic památného, zajímavy jsou jen tím, jak jsou vlivem západních větrů údolím potoka silně vanoucích značně skloněny k východu". První dva stromy byly poraženy 8. 9. 1930.

Dne 17. 11. 1930 žádá Vodní družstvo o můstek z ulice Jirsíkovy do ul Dobrovského, a to i tam, kde jinde byly zatím jen lávky. Na dláždění mostu k Něchovu měla přispět obec (22. 12. 1930). Kvůli přístupu k vodě, např. při pláchnutí prádla, nabírání vody apod., byly ve březích potoků stavěny kamenné schůdky. Původně ještě mělo být přidáno dřevěné zábradlí, což nakonec nebylo provedeno

Celkový náklad na regulace se vyšplhal na 1 415 000 Kč (stát 45 proc., 35 proc. subv. zemské, 20 proc. obec-okres-nájemníci), náklad na udržování 119 600 Kč (45 proc. stát, zemské do 35 proc., 20 proc. obec). Celkem tedy obec atd. tratila 306 920 Kč. Ovšem už tehdy se mělo za to, že náklad stoupne překlenutím části Farského potoka, stavbou koupaliště a nádrží (+ náklad 400 000, polovinu měla zaplatit obec).

Kámen na regulace poskytoval stále obecní lom, materiál poskytoval také lom Martina Levého na Rejtech (kde byl prý nekvalitní kámen), obecní lom pod Lništěm a Šináklův lom. Materiál na zavážky byl brán z "Pískovce". Regulace končily jen malý kousek za ul. Jeronýmovou, proto Ladislav Stráský zbytek trasy od mostu na borovanské silnici a podél Zemeneho továrny zafinancoval svým nákladem během prázdnin 1930.

1933

V roce 1933 byla celá stavba konečně dokončena s nákladem 1 846 600 Kč (uvádí se i 1 750 000, též kronika). Postavilo se celkem 6 železobetonových a 1 dřevěný most. Zemní výkop činil na 40 000 m3 zeminy. Použilo se kolem 10 000 m3 kamene. Svahy potoků byly nově vydlážděny, někde byly provedeny brody a lávky (ul. Jeronýmova, Jirsíkova).
Kolaudace proběhla 11. 10. 1933, byli zde přítomni zástupci města, Vodního družstva, stavitele a okresního úřadu. Po provedené prohlídce byly stanoveny tyto nedostatky:
1) most přes něchovskou silnicí byl nízko položen, což znamenalo, že při velké vodě bude vodu zadržovat, byl také širší před mostem než za mostem, což mělo spíše zdvihat vodu
2) hrdlo Farského potoka bylo užší než by mělo být, což mohlo zapříčiňovat vylévání vody z koryta

Svinenský potok byl zregulován od Kolínova mlýna až za Kroupovu jednotu v délce 2900m. Na tento úsek navazovaly vyspravené břehy Mohuřického potoka v délce 600m od ul. Jeronýmovy ke stoku se Svinenským potokem.

Při regulacích byl také zničen dřevěný mlýnek na Svinenském potoku v Kojroce patřící poštmistru Porákovi. Dodejme, že při hloubení řečiště byl nalezen bronzový depot z prutů, který byl zaslán do muzea v Budějovicích. Dále byla odhalena jáma plná kameninových střepů, kde muzeum prohlásilo, že jsou bezcenné a byly proto zasypány (některé přišly do sbírek školy a místního muzea).

1935

Dne 23. dubna o 15. hodině přišla vichřice s bouřkou a velká průtrž mračen. Za 30 minut se vylila voda v obou potocích a zaplavila domky v okolí. Majitelé museli stěhovat a půdu nejen nábytek ale i zvířectvo,. Voda prý sahala až do výšky 150cm (3m nad normální hladinou!). Voda vnikla i do bytu a mlýnice E. Kolína, v Brance až ke dveřím domu Dr. K. Gregory, v Trocnovské ul. až k domu p. Pausze. Ve vodě Svinenského potoka plavaly mrtvoly domácího zvířectva, psí boudy, prkna apod. Podle pamětníků prý tehdy byly podobné povodně naposledy 1888 a 1925. Škody celkové a škody na regulaci, resp. opravy vymletí kamenů z břehů byly vyčísleny na 12 703 Kč.
--------
FOTOGALERIE Regulace svinenských potoků (rajče)

pozn. 1: Srv. Josef JOHN - Marie POLÁKOVÁ, Mé, tvé, naše Trhové Sviny, Trhové Sviny 1974, s. 107-113 - zde editována právě ona smlouva z roku 1532 mezi zdejším mlynářem Marouškem a městem. (TAMTÉŽ, .s 114-126)
Dále např. František Slípka - Čajan Jiří, O Dymáčku, kašnách a vodě, TSL 4/2011, s. 9-10. + dodatek  k tzv. Jalové strouze srv. Vodní stavby na Trhovosvinensku II. - Hamr "Na Rejtech" č. p. 225
pozn. 2 - Mé, tvé, naše Trhové Sviny, s. 108-109 - zajímavá zpráva obvodního lékaře Gregory z r. 1912.
dále také srv. Stráský František, Životy Ladislava Stráského, Trhové Sviny 2008, s. 138, 140, 143.
Kůrka Karel, Trhové Sviny : historický nástin do poloviny století XIX., Trhové Sviny 1936, s. 125.
Trhové Sviny (Kronika města Trhových Svinů. Díl II.), 1926-30, https://digi.ceskearchivy.cz, sn. 110 an. (detailní charkteristiky počasí a počtu dělnbíků ze stavebního deníku firmyx), 179
Trhové Sviny (Kronika III města Trhových Svin), 1931–1946, sn. 19