PLAŠENÍ S POPLACHEM (Karel Hlubuček o CPO)
21. 3. 2019
Přepis novinového článku Karla Hlubučka "Plašení s poplachem" z Lidových novin ze dne 20. 6. 1937 (online zde) v návaznosti na archivní článek CPO, LS a Trhové Sviny 1936-1945 zde na PKH webu.
KOMENTÁŘ: Velké cvičení CPO se mělo na Českobudějovicku konat koncem května 1937, po jednom neúspěšném pokusu k němu došlo 31. května. Dotčené obce měly k jeho organizaci dostat příslušné instrukce. Výsledky cvičení pak mj. v krajském městě ukázaly na mnohé nedostatky v organizaci a vybavenosti místní CPO. Zatemňovací cvičení však nedoprovázel "slíbený" cvičný nálet, který měl být opakován nejdéle do 12. června 1937. Je jasné, že ne vždy šlo v oblasti provádění nařízení CPO a zákona 82/1935 Sb. vše hladce a mnohdy byla spolupráce občanů v krajském městě doslova liknavá (srv. více Petr KOZEL, Českobudějovická civilní protiletecká ochrana (CPO) v letech 1935-1938 (2. část), Výběr 54, č. 4/2017, s. 208-211).
Zajímavý vhled do situace v jednom z menších sídel regionu nám pak poskytuje tento článek níže. Jistě cíleně v něm regionální historik a znalec lidové kultury Karel Hlubuček opatření CPO ironizuje a bagatelizuje. (Pozn.: Článek tak působí doslova jako potvrzení této citace z Obrany obyvatelstva - je jasné, že tyto postoje vnímalo jako problém i vedení CPO. Ovšem antimilitaristické tendence v tehdejší společnosti pramenily už z dob c. k, armády, a proto ještě koncem 20. let neměla čs. branná moc a její potřeby ve společnosti rozhodně dobrý zvuk. To se začalo měnit postupně až se změnou politické situace v průběhu 30. let...). Na druhou stranu je tak díky tomuto článku možno se vcítit do situace obyčejného venkovského měšťana a jeho postojů k potřebám CPO. Je samozřejmě jasné, že případnou leteckou válkou v roce 1938 by zdaleka nejvíce utrpěla právě větší města, kde se nacházely železniční uzly nebo pro obranu státu důležité průmyslové podniky. Ovšem zatemnění jako takové by bylo velmi důležité právě i na venkově kvůli ztížení orientace nepřátelských letounů. Obyčejným lidem tak některá opatření CPO mohla připadat až zbytečná a od úřadů šikanující. Podobné postoje jsem zachytil v dobových pramenech poměrně často (a to nejen k otázce CPO, ale i např. k zářijové mobilizaci, kdy např. byla pro sedláka důležitější otázka sklizně než aktuální politická situace...). Je možné, že fakt ne až tak dobře organizované a vybavené CPO v menších městech mohl v tamějších obyvatelích vyvolávat deziluzi z jejich snažení ? (A pocity ve smyslu "k čemu platíme republice daně ?"). Je ovšem velmi pravděpodobné, že svinenští (pokud např. nehráli nějakou roli v místní CPO), nad tím vším obvykle prostě jen mávli rukou jako "nad výmyslem shora"... (A v tomto smyslu souzněli s Hlubučkovým článkem, pokud jej tenkrát četli...)
/PKR/
-------------------------------------------------------------------
KOMENTÁŘ: Velké cvičení CPO se mělo na Českobudějovicku konat koncem května 1937, po jednom neúspěšném pokusu k němu došlo 31. května. Dotčené obce měly k jeho organizaci dostat příslušné instrukce. Výsledky cvičení pak mj. v krajském městě ukázaly na mnohé nedostatky v organizaci a vybavenosti místní CPO. Zatemňovací cvičení však nedoprovázel "slíbený" cvičný nálet, který měl být opakován nejdéle do 12. června 1937. Je jasné, že ne vždy šlo v oblasti provádění nařízení CPO a zákona 82/1935 Sb. vše hladce a mnohdy byla spolupráce občanů v krajském městě doslova liknavá (srv. více Petr KOZEL, Českobudějovická civilní protiletecká ochrana (CPO) v letech 1935-1938 (2. část), Výběr 54, č. 4/2017, s. 208-211).
Zajímavý vhled do situace v jednom z menších sídel regionu nám pak poskytuje tento článek níže. Jistě cíleně v něm regionální historik a znalec lidové kultury Karel Hlubuček opatření CPO ironizuje a bagatelizuje. (Pozn.: Článek tak působí doslova jako potvrzení této citace z Obrany obyvatelstva - je jasné, že tyto postoje vnímalo jako problém i vedení CPO. Ovšem antimilitaristické tendence v tehdejší společnosti pramenily už z dob c. k, armády, a proto ještě koncem 20. let neměla čs. branná moc a její potřeby ve společnosti rozhodně dobrý zvuk. To se začalo měnit postupně až se změnou politické situace v průběhu 30. let...). Na druhou stranu je tak díky tomuto článku možno se vcítit do situace obyčejného venkovského měšťana a jeho postojů k potřebám CPO. Je samozřejmě jasné, že případnou leteckou válkou v roce 1938 by zdaleka nejvíce utrpěla právě větší města, kde se nacházely železniční uzly nebo pro obranu státu důležité průmyslové podniky. Ovšem zatemnění jako takové by bylo velmi důležité právě i na venkově kvůli ztížení orientace nepřátelských letounů. Obyčejným lidem tak některá opatření CPO mohla připadat až zbytečná a od úřadů šikanující. Podobné postoje jsem zachytil v dobových pramenech poměrně často (a to nejen k otázce CPO, ale i např. k zářijové mobilizaci, kdy např. byla pro sedláka důležitější otázka sklizně než aktuální politická situace...). Je možné, že fakt ne až tak dobře organizované a vybavené CPO v menších městech mohl v tamějších obyvatelích vyvolávat deziluzi z jejich snažení ? (A pocity ve smyslu "k čemu platíme republice daně ?"). Je ovšem velmi pravděpodobné, že svinenští (pokud např. nehráli nějakou roli v místní CPO), nad tím vším obvykle prostě jen mávli rukou jako "nad výmyslem shora"... (A v tomto smyslu souzněli s Hlubučkovým článkem, pokud jej tenkrát četli...)
/PKR/
-------------------------------------------------------------------
Vysvětlovat, proč v jedné fázi vývoje z kloučka v klacka podléhají chlapci neodolatelnému pudu, dělat si z dobrých lidí šoufky, patří psychoanalytikům z professe, omezme se tedy jen na zjištění, že každý z nás aspoň jednou v tom nenávratně ztraceném blaženém věku udělal někdy ohníček, dýmající ve větru mračnem přezlověstným, aby poplašil celou ves, vyburcoval hasiče a božsky se pásl na tom obecném zmatení, dokud nebyl zjištěn a důkladně za tu provokaci seřezán k spravedlivému zadostiučinění všech zbytečně vyjukaných.
Moje nebožka bábinka měla však pedagogické metody zásadně odlišné, vštěpovala svému svěřenci praktickou mravouku vždy přímou cestou laskavé domluvy rovnou do mozečku a ne velkou oklikou přes svalstvo sedací. Po podobném allotriu mne vzala hezky stranou a vyprávěla, jak kdesi u nich v horách nezbedný malá pastuche vyplašil několikrát po sobě celou ves křikem, že se vlci sápou na jeho stádo. Nu, a když se ti vlci jednou opravdu objevili, nechali jim lidé celé stádo i s tím ničemou klidně sežrat, z duše přesvědčeni že si zoufalým voláním o pomoc tropí z nich zas jen šoufky.
Když si dnes na tu bábinčinu výchovnou povídku vzpomínám, mám z toho lichého plašení strach znovu. Ne o sebe, ale o své dobré spoluobčany z Trhosvinenska a přilehlých jižních Čech vůbec. Protože, kdyby se tu, nedej pánbůh, někdy objevil nepřátelský letoun, budou lidé místo hledání úkrytu naopak nadšeně vybíhat z domů a zírajíce k nebi se spokojenými výkřiky Konečně ! nastavovat jeho kulometům přímo hruď. On sem totiž měl už dvakrát přiletět, ale nepřiletěl.
S planým poplachem si s námi zahráli vrchní režiséři CPO dvakrát ve dvanácti dnech, což je opravdu povážlivé ! Posledního května nařídili úplné zatemnění, poněvadž tu poletí bombarďák s třemi světýlky jako s poznávacím znamením. Vláda tmy vztahovala se na zákaz svícení, kouření z cigaret, dýmek i komínu od osmi do půlnoci, od osmi už asi proto, že v této letní době je dobře vidět už do půl desáté a stoupající dým mohl by město bombarďáčku zatušovat, takže by zabloudil. Napoprvé to lid bavilo, i čuměl ztrnule k nebi, аž ho bolelo v zátýlku, hledaje marně tři světýlka bombarďáku a nalézaje jen tři hvězdičky ve středu Orionu. Sláva ! Vláda tmy byla tak dokonalá, že nás pekelný stroj vůbec nenašel, tvrdilo se nejprve, ale druhý den kolovaly zvěsti, že po bombarďáčku nebylo v celých jižních Čechách ani vidu ani slechu. Dokonce se prý vůbec ani neodlepil od země. Možná, že měl zamaštěné svíčky, možná, že mu dali místo kloudného benzinu lihovou směs. To už se po celých jižních Čechách nemluvilo o skvělém výsledku zatemňovacího cvičení, ale o špatné režii. A poněvadž v těch, v každém směru zanedbávaných jižních Čechách musí se i ta špatná režie bezútěšně opakovat, nelétal tu znovu ohlášený bombarďáček ani po druhé, 11. června, kdy nálet měl být opakován.
Tam, kde ještě nezdomácněl autoritativní režim, usměrňující mozky v myšlení "nepaprsčitém", člověk vůbec dobře rozlišuje, kde končí nutná příprava pro možné vážné doby a kde se začíná komedie, plná omylů. Tím spíš to rozlišuje jihočeský sedláček na tvrdé hroudě, dělník v lomech či na silnici, pro něhož i zdařilé zatemňovací cvičení neznamená jen zábavnou podívanou, nýbrž, i odepřít si po celodenní úmorné dřině v tropickém vedru ohřátí toho hrnku kávy ke skromné večeři a patrolovat celou noc na stanovištích CPO. Ale udělá to rád i dvakrát po sobě, kdyby se třeba po prvé ukázalo, že zatemnění nebylo dokonalé a nutno je opakovat. Dělá-li to však zcela zbytečně a nikoho ani nenapadne, aby se o úplnosti zatemnění přesvědčil a vyvozoval z toho závěry pro další a skutečně cílevědomou práci, omrzí ho to důkladně, začne vidět i v nejpotřebnějším výcviku jen zbytečné sekýrování а bude mu těžko tento názor vymlouvat, nemyslíte ?
-------------------------------------------------------------------
POZNÁMKA: Dle článku Dr. B. ROČÁKA, ZÁVADY A OBTÍŽE CPO, Obrana obyvatelstva, ročník 3 - 1937-38, č. 1, s. 13-14, zde ONLINE - se měla ohledně zmíněného cvičení situace nakonec takto: již toho 31/5 došlo k problémům se sousledností cvičení CPO, kdy "celá část jižních Čech tonula zbytečně ve tmě a očekávala po dobu celých tří hodin marně nálet". Úřady dostaly o cvičení oběžník již 19/5 a tudíž nastalo několikavečerní marné čekání na cvičný nálet. Nálet byl však avizován skutečně až na onoho 31/5, ovšem toho dne večer bylo jasné, že počasí nebude ideální a dokonce vypukla bouře. Pohotovost CPO však nikdo neodvolal a ani nebylo nařízeno provedení cvičení bez plánovaného náletu. V některých obcích usoudili zdravým rozumem, že počasí cvičný nálet nedovolí a že z úsporných důvodů bude lepší provést cvičení, jako by se nálet odehrál. Ovšem poté přišel rozkaz, že nálet se bude opakovat nejdéle do 12/6 - cvičení proběhlo, jak již víme 11/6 - ovšem za dost špatného počasí. Tudíž cvičení nesplnilo svůj úkol a "města, jako Milevsko, Písek, Strakonice, České Budějovice, Tábor, zase se marně připravila". Letoun podle článku prý zabloudil a vrátil se do Prahy. Opět o tomto ale nebyly poslány zprávy místním CPO... neboli organizace cvičení CPO nebyla opravdu taková, jaká měla být...
Pak se nám samozřejmě nabízí otázka, zda opravdu bylo řekněme tak špatné spojení telefonem, telegrafem, mezi dotyčnými sídly, nebo se prostě velitelství CPO rozhodlo v rámci cvičení místní organizace CPO v celé situaci "nechat vykoupat". I autor článku na předchozích stránkách píše, že pokud nebude kvalitní spojení, tak o náletu budou vědět místní CPO s nadsázkou řečeno "až těsně předtím než bomby začnou padat"... Vcelku děsivá perspektiva v případě možné letecké války na podzim 1938...
-------------------------------------------------------------------
POZNÁMKA: Dle článku Dr. B. ROČÁKA, ZÁVADY A OBTÍŽE CPO, Obrana obyvatelstva, ročník 3 - 1937-38, č. 1, s. 13-14, zde ONLINE - se měla ohledně zmíněného cvičení situace nakonec takto: již toho 31/5 došlo k problémům se sousledností cvičení CPO, kdy "celá část jižních Čech tonula zbytečně ve tmě a očekávala po dobu celých tří hodin marně nálet". Úřady dostaly o cvičení oběžník již 19/5 a tudíž nastalo několikavečerní marné čekání na cvičný nálet. Nálet byl však avizován skutečně až na onoho 31/5, ovšem toho dne večer bylo jasné, že počasí nebude ideální a dokonce vypukla bouře. Pohotovost CPO však nikdo neodvolal a ani nebylo nařízeno provedení cvičení bez plánovaného náletu. V některých obcích usoudili zdravým rozumem, že počasí cvičný nálet nedovolí a že z úsporných důvodů bude lepší provést cvičení, jako by se nálet odehrál. Ovšem poté přišel rozkaz, že nálet se bude opakovat nejdéle do 12/6 - cvičení proběhlo, jak již víme 11/6 - ovšem za dost špatného počasí. Tudíž cvičení nesplnilo svůj úkol a "města, jako Milevsko, Písek, Strakonice, České Budějovice, Tábor, zase se marně připravila". Letoun podle článku prý zabloudil a vrátil se do Prahy. Opět o tomto ale nebyly poslány zprávy místním CPO... neboli organizace cvičení CPO nebyla opravdu taková, jaká měla být...
Pak se nám samozřejmě nabízí otázka, zda opravdu bylo řekněme tak špatné spojení telefonem, telegrafem, mezi dotyčnými sídly, nebo se prostě velitelství CPO rozhodlo v rámci cvičení místní organizace CPO v celé situaci "nechat vykoupat". I autor článku na předchozích stránkách píše, že pokud nebude kvalitní spojení, tak o náletu budou vědět místní CPO s nadsázkou řečeno "až těsně předtím než bomby začnou padat"... Vcelku děsivá perspektiva v případě možné letecké války na podzim 1938...
