Jdi na obsah Jdi na menu
 


Objekty destrukčního úseku Planá na Trhovosvinensku

Tímto článkem bych rád navázal na krátké pojednání kolegy Ciglbauera z TSL č. 5/2011. Pokud začneme obecněji, tak celá oblast Českobudějovicka se měla stát během případné války v roce 1938 jednou z hlavních oblastí, kde by probíhaly válečné operace. Přiznejme si však, že úroveň dohotovenosti obrany tomuto však zcela neodpovídala. Tento fakt částečně zavinil i fakt, že do března 1938 byla hranice s Rakouskem relativně bezpečná a tudíž relativně nechráněná. Proto dosud stačilo jen zabezpečení několika desítkami starších objektů z roku 1936 (vz. 36) a to pouze shlukovitě na důležitých místech bez liniového uspořádání. Rozhodnutí stavět modernější lehké pevnůstky nového typu (vz. 37) padlo z dnešního pohledu poměrně pozdě. Vývoj projektů opevněných tras, jejich schvalování, zadávání staveb úseků civilním firmám a samotné přípravy na stavbu trvaly také poměrně dlouho. Stavba pevnůstek na 1. jihočeském hlavním obranném postavení (dále HOP) se tak mohla paradoxně rozběhnout naplno až o letních prázdninách 1938. Pro příklad si uveďme případ stavebního úseku 182 Ostrov u Českých Budějovic (dnes Ostrolovský Ú.). Celá HOP úseků 181-183 byla navrhována jako celek v rámci taktického dozoru 180a (TD 180a), jemuž velel plk. gšt. Bedřich Klesnil od pražské 1. děl. divize. Samotný úsek byl zadán až dne 14. 6. 1938 firmě bratří Stašků z Trhových Svinů. Firmu zdržovalo mnoho dalších faktorů, špatného počasí nevyjímaje. Staškové měli navíc značné finanční problémy, a tak muselo dojít k rozdělení celého úseku na 2 části, z nichž ta západní byla dne 12. 8. 1938 přidělena pražské firmě R. V. Svoboda – Malý. Z výše zmíněného data je logické, že již mnoho objektů tato firma do Mnichova nestihla postavit.

Obecně méně známé jsou na druhé straně stavby tzv. zvláštních zařízení. Obecně měla být stavěna v několika sledech, přitom první stál zpravidla přímo na státní hranici. Jejich stavbu pod vedením vojenské správy zajišťovaly od roku 1936 podle zákona o obraně státu - § 90, odst. 7 příslušné okresní úřady. Šlo zde nejen o známé závory firmy Ippen, ale i o kolejnicové uzávěry, příkopy či prostá rozorání polních cest. Účelem těchto zařízení bylo v případě konfliktu zejména zpomalit postup motorizovaných jednotek nepřítele natolik, aby mohlo být úspěšně připraveno do pohotovosti HOP (tzv. "manévr časem"). Dále mělo být zabráněno objetí zařízení po nazatarasené komunikaci a v neposlední řadě znemožnit, aby se nepřítel nemohl náhle zmocnit průmyslových zdrojů a jiných zásob. V době míru také například závory s výhybnými zídkami sloužily ke znemožnění nekontrolovaného průjezdu vozidel přes hranici. Existovaly však i případy, kdy postavené zařízení bylo poměrně snadné objet (např. na rovinaté jižní Moravě). S tím byla ovšem pro civilní sektor spjata jistá omezení a opatření. Důležitý ale zůstával fakt, že stavbu samotných zařízení nešlo utajit. Do života obyčejných lidí naopak velmi zasahovalo náhlé přerušení obvyklých dopravních tras. Zmíněné závory byly obsluhovány zpravidla příslušníky Finanční stráže a otvírány jen v případě potřeby. Svou roli zde sehrálo i vykupování potřebných pozemků od soukromníků vojenskou správou. I když případné ztráty nebyly pro majitele pozemku tak velké jako v případě staveb objektů opevnění v následujícím roce, i přesto byla jistě jednání a papírování s vojenskou správou pro vlastníka pozemku poměrně nepříjemnou záležitostí.

Součástí těchto plánů zatarasení byly i tzv. destrukční plány, o nichž chci pojednat především. Zde šlo o ničení a zatarasování důležitých komunikací kvůli znemožnění rychlé nepřátelské operace. Tyto destrukce však oproti předchozím opatřením měly být prováděny až v době zvýšeného napětí a možného vypuknutí případného konfliktu. Zde šlo převážně o likvidace silničních a železničních mostů, likvidace železničních svršků železničními pluhy ve tvaru Y (často až v délce 3 000 m), strhnutí vedení vedoucích přes hranici a v neposlední řadě i např. provádění stromových záseků na lesních komunikacích. S předstihem byla také budována méně nápadná zařízení v podobě minových komor v mostních konstrukcích (nebo přímo ve vzpěrách) a vyztužených podkopů komunikací. U nově stavěných mostů se s těmito úpravami počítalo již v projektu. Destrukční plán v naší oblasti plánovala mírová 5. divize se sídlem v Českých Budějovicích (od 1. 1. 1938 5. pěší divize, za mobilizace hraniční oblast 31). Dodejme, že hlavními silami divize byly ve třicátých letech 3 pěší pluky a to českobudějovický p. pl. 1, jindřichohradecký p. pl. 29 a písecký p. pl. 11. Samotné likvidace destrukčních objektů měly provádět ženijní jednotky, v našem případě převážně od pěšího pluku 1 "Mistra Jana Husi". Ve zvláště vzdálených místech pak jejich úlohu mohli zastupovat v místě dislokovaní příslušníci SOS (obecně za stupně "ostrahy" a "zajištění hranic"), ovšem pouze na výslovný rozkaz velitele příslušné hraniční oblasti.

Destrukční úsek Planá (DÚ) patřil do Destrukční oblasti Vltava (DO). Samotná DO Vltava se skládala z DÚ Strakonice, Planá a Třeboň (do ledna 1938 Veselí nad Lužnicí), tedy všechny v působnosti I. armádního sboru. Před samotnou HOP se nacházelo tzv. 1. pásmo ničení, které mělo být prováděno přednostně. Dále v týlu budoucí fronty leželo tzv. vnitrozemské pásmo ničení. V dochovaných seznamech destrukčních objektů je každý z nich charakterizován číslem s písmennou zkratkou, svědčící o charakteru materiálu objektu (ž – železný, d – dřevěný, žb – železový beton, k – kamenný a kombinace). Dále zde bylo charakterizováno umístění a další popis (délka mostu, vzdálenost od orientačního bodu). Objekty byly číslovány zprava doleva při pohledu ke státní hranici. Dále je pak specifikováno potřebné množství trhavin či petroleje potřebné k zničení, množstevní složení destrukční hlídky (zpravidla jeden důstojník a mužstvo) a čas potřebný k přípravě konkrétní destrukce. Červeně byl v plánech 1. pásma ničení vyznačen minimální rozvrh destrukce, modře 1. doplnění plánu a žlutě 2. doplnění plánu destrukcí (případ okolí Svinů). Evidenční listy pak byly rozlišeny totožně – barvou listu. V každém DÚ pak působily různě velké ženijní pracovní skupiny, vytvářené příslušnými ženijními útvary. Tyto útvary se po splnění úkolů měly začlenit do obrany 1. HOP nebo plnit další destrukční úkoly v dalším sledu ničení. Po adjustaci nálože (při vyhlášení stavu "ostraha" a "zajištění hranic") měla u zařízení zůstat dvoučlenná roznětová hlídka. V oblastech s nepřátelským obyvatelstvem měla být hlídka (nejméně) ve složení 1 + 3. Plány byly do detailu připravené, ale realita byla nakonec docela jiná. Problémem se mohlo ukázat i kolabování např. dodávek trhavin. Třetí stupeň pohotovosti v hraniční oblasti 31 byl dosažen dne 22. 9. ve 20:00. Během mobilizace byly destrukční objekty minimálního rozvrhu destrukce zpravidla střeženy a proto se také čs. vojáci či SOSáci často stávaly oběťmi přepadů Sudetoněmeckého Freikorpsu. Z podobných důvodů došlo např. k incidentu v Českém Krumlově, kdy bylo ustupující družstvo ženistů napadeno jednotkami Freikorpsu (o tom ale již více jindy).

Při obsazování pohraničí se často musely jednotky Wehrmachtu setkávat i se zbytky obranných zařízení, což ostatně dokládá i množství dobových fotografií. Betonové zídky závor také sloužily jako prostor k provádění posměšných nápisů, např. zostuzujících prezidenta Beneše. Často se například museli ženisté prořezávat neodstraněnými stromovými záseky. Docházelo také k likvidaci některých zátarasů a závor kvůli usnadnění průjezdu po komunikacích. Německý důstojník Generalleutnant Oswald, jehož jednotky obsazovaly ve dnech 8. - 10. října 1938 oblast Novohradska, tak např. vzpomínal, že cestou (do vnitrozemí) potkali "několik více neb méně bídných silničních zátarasů a stromových zápor".

Dále si popišme některé destrukční objekty v okolí Trhových Svinů. Přímo ve městě měly tak být ve 2. sledu ničení odstřeleny celkem 4 mosty, z toho 3 přes Svinenský potok a jeden přes strouhu směrem na Borovany. Z mapky je patrné, že účelem zařízení bylo směřovat protivníka po hlavní silnici na Budějovice, směrem k 1. HOP.

- označení 38d, přes Svinenský potok (délka 16,5 m) na jižním okraji města, ke zničení 50 l petroleje, provede v počtu 1 + 4 za 8 hodin, nařídí velitel úseku
- označení 40k, přes Svinenský potok na severovýchodním okraji města (délka 4m), na zničení 105 kg trhavin, provede v počtu 1 + 5 za 12 hodin, nařídí velitel úseku
- označení 37žb, přes Svinenský potok na jižním okraji města (délka 12 m), potřeba 40 kg trhaviny, provede v počtu 1 + 4 za 8 hodin, nařídí velitel úseku. Pozn. postavený v roce 1929.
- označení 39b, na severním okraji města (délka 12,8 m), potřeba 270 kg trhaviny, provede v počtu 1 + 5 za 12 hodin, nařídí velitel úseku.

fxhh_crop.jpg

---------------------------
Na úplný závěr zmiňme již jen pouhým výčtem další důležité destrukční objekty v okolí a v těsném předpolí nejbližší části HOP v úseku 182.

mosty:
- 36d, přes Stropnický potok u osady Veselka, 30 l petroleje, 1 + 3, 8 hodin, velitel úseku
-
44k, jižně od Borovan, přes Stropnický potok (délka 25 m), 160 kg trhavin, 1 + 6, 12 hodin, velitel úseku
- 32d, 2 mosty jižně od Komařic (oba 10,4 m), 30 petrol., 1 + 4, 8 hodin, velitel úseku

- 31ž, přes Vinecký potok v Pašinovicích (19,1 m), 71 kg trhavin, 1 + 4, 8 hodin, velitel úseku

přerušení železnice:

- 151 – Nové Hrady – Jílovice v délce 3 km  

záseky:

 - 42z, východně od rybníka Žáru na silnici Nové Hrady – Trhové Sviny, 5 kg trhaviny, 1 + 5, 10 hodin, velitel úseku

telegrafní, telefonní a elektrické vedení:
- 203t – telefonní vedení mezi Č. Budějovicemi a Pyhrabrückem (MNO skrze MPT)
- 301e – elektrické vedení o nízkém napětí (generátorové) u Cetvin (generátor v Rakousku), (MNO skrze ministerstvo pošt a telegrafů)

 

Náhledy fotografií ze složky DU Planá kolem T. Svinů