Otázka vzniku fortifikační koncepce a její místo v operačním plánu čs. armády.
Fortifikační koncepce vycházející z koncepce strategické obrany měla prodloužit naši výdrž v koalici. Rozhodující podnět vznikl ve Francii. Ještě počátkem roku 1934 se s fortifikacemi nepočítalo. Vše změnila tzv. „pařížská setkání“ ve dnech 11.-12. 6. 1934. Strategie postupného ústupu na východ se Francii nelíbila. Ve fr. pojetí měl spor vázat část německých sil a tak ušetřit síly vlastní. Francie trvala na delší a rozhodnější obraně. Generál Krejčí upozornil na nebezpečí rozetnutí republiky ve směru sever-jih a proto padl návrh řešení na zajištění hranic opevněním. Francie přislíbila technickou pomoc, doporučila naši armádu více motorizovat. Měsíc poté NROS vydává usnesení k opevnění hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem. 14. července bylo na stavbu přiděleno prvních 200 mil. Kč (do konce roku 1937). Fr. poradci doporučovali opevnit jen ohrožené úseky. Armáda měla zachovat centrální uskupení a zkrátit obranná pásma. Stále zde existovala možnost útoku z pohraničních hor, kde se nepřítel mohl nerušeně seskupit. Základní podmínkou byla pružná obrana. Pro HŠ nebylo opevnění samospasitelný faktor jako pro Francii, především šlo o odvrácení nebezpečí náhlého úderu, který by znemožnil mobilizaci. Bylo třeba brát v úvahu rozvoj německých leteckých sil, jejichž dolet se zvětšoval. Zcela zásadní faktor však představovala úspora prostředků s lepší odolností v obraně.1
21. července 1937 zavedena třístupňová organizace opevňování. 20. března 1935 zřízena Rada pro opevňování (=RO) a ředitelství opevňovacích prací (=ŘOP).2 18. dubna 1935 vznikly Ženijní skupinová velitelství (= ŽSV).3 Již v roce 1935 byly vydány podklady pro stavbu, určeno těžiště prací, kalkulace a časové dispozice. Ucelenější projekty vznikaly až v letech 1936-37 na ŘOPu při 1. a 3. odd. HŠ. Lze vysledovat 2 období výstavby: A/ 1934-podzim 1936 (zde bylo uvažováno pouze TO s tvrzemi) a B/ 1937 (zde již došlo k diferenci na LO x TO). Březen 1936 nastolil situaci, kdy začalo být nutné opevňovat celou délku hranic. Šlo o zdánlivě nejefektivnější způsob obrany. Opevňovat se měly začít nově západní a jižní Čechy.4 Na jaře 1936 byly v prohlášeních udávány spíše politicko-psychologické důvody ke stavbě. Občané měli mít pocit důvěry v bezpečnost vlastní země. Mělo se jednat o jednoznačnou odpověď na mylná přesvědčení Němců, že vláda rezignovala na obranu pohraničí. Objevuje se zajímavý pojem „hraničáři“, značící Čechy žijící v pohraničí.
Přítomnost armády znamenala politické pouto s centrem republiky. NROS viděla laickými měřítky v opevnění politicky oprávněný nástroj k řešení situace, HŠ měl za úkol akci vojensky a odborně zaštítit. Bylo jasné, že nelze stavět najednou na ohrožených místech. Provizorně byl přijat způsob opevňování lehčími stavbami. Opevněná linie začala být brána jako první obranné pásmo (HOP). Předseda vlády Hodža vydal v červenci 1936 rozkaz rychle opevnit dosud nekryté úseky hranic. Problémem se ukázalo rychlé obsazení objektů (s tím se armáda srovnala až na jaře 1938). Během roku 1936 je LO stále bráno jako provizorium, které ale umožňovalo lépe plnit politické potřeby. HŠ si nedělal ohledně bojové hodnoty LO iluze. Úkol zadržet a vyčerpat nepřítele mohlo LO splnit v případě absence těžký prostředků.
Rok 1937 přinesl uvolňování finančních prostředků. Prostředky Mimořádného úvěru byly koncem roku 1936 téměř spotřebovány, v roce 1937 byla částka překročena. Část Zvláštního úvěru byla snížena z původních 2, 5 mld na přibližně 2, 064 mld. Kč.5 Na jaře 1937 HŠ připravil návrh na příděl dalších prostředků ve výši 10, 014 mld. Kč. NROS a vláda jej odsouhlasily 5. 6. 1936. Podklady se NROS zabývala ve dnech 9.-14. 7. 1937. V tomto období mělo být na fortifikace věnováno celkem 2, 450 mld. Kč. Prvních 162 mil. bylo odsouhlaseno 31. 3. 1938. Tento akt se stal posledním počinem NROS v oblasti opevňování. Počátkem listopadu 1937 konečně vznikl návrh konečného programu opevňování. Spočíval v dostavení čáry Odra-Labe a splnění programu LO v letech 1941-42. NROS a RO tlačili na co nejrychlejší provádění opevňovacích prací.6 Z obav před průtahy se Krejčí rozhodl dokumenty nepředávat plénu vojenských činitelů.7 Specifická situace mohla nastat díky rezignaci civilních politických osob na zásahy do vojenských opatření. Jádro tvořil náčelník HŠ a jeho podnáčelník (= ředitel ŘOP). Podporováni byli zástupci náčelníka HŠ a vedoucí činitelé oddělení HŠ (hlavně 1., 2. a 3. odd.). Z hlediska demokratického státu se tato opatření jeví jako redukce vlivu na vývoj armády do rukou několika osob. Zde je nutné ovšem poukázat na souboj s časem, který naše armáda neustále vedla.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poznámky:
1 Na nejdůležitější pevnostní frontě Odra-Krkonoše by bylo třeba 30 divizí, tj. 600 000 mužů, po výstavbě TO se však potřeba osádek smrskla na pouhých 145 000-165 000 mužů.
2 Oboje podléhalo HŠ. RO řešila návrhy rozsahu prací, jejich časové dispozice, finanční a personálně-materiální stránku. Z ŘOPu se stal výkonný orgán, řešící podrobnosti taktického, technického, ekonomického, právního a ekonomického charakteru.
3 Začaly řídit stavbu těžkého opevnění. Stavba lehkého opevnění byla odlišná, nejprve ji zaštiťovaly Zemská vojenská velitelství (= ZVV), od roku 1937 sborová velitelství.
4 Ve „Zprávě náčelníka hlavního štábu o programu stálého opevnění“ byly určovány etapy opevňování podle pořadí důležitosti. NROS o tom jednala na 9. schůzi 4. července 1936. Podle této směrnice se mělo TO v jižních Čechách a na Šumavě stavět nákladem 1000 mil. Kč. a délkou trasy 200 km až ve IV. etapě. Srv. VHA, f. MNO-HŠ Taj., ŘOP, kart. 59, sign. 99-5/55-2, č. j. 2300, s. 9-14.
5 Část peněz byla spotřebována na věci s opevněním přímo nesouvisejícími. Příděly ze zbylých peněz měly být vyplaceny v letech 1938-40.
6 Nutno podotknout, že stejně jako na materiální vybavení armády. Gen. Karel Husárek jako ředitel ŘOPu zpracoval návrh v duchu několika zásad: 1/ Opevňovací práce mají být realizovány zhruba do výše 10 mld. Kč. 2/ Lehké opevnění se má stát nejrozšířenějším opevňovacím prostředkem (i na vnitrozemských příčkách). Vše se mělo uskutečnit pomocí nové koncepce objektů vz. 37. Obsazovat je měla příslušná tělesa armády. 3/ Palebná výkonnost fortifikací v linii TO měla být na nejdůležitějších směrech zesílena sledy LO, někdy dokonce objekty LO vloženými do mezer. 4/ Koncept opevňování se změnil z pohraničního na teritoriální, tj. linie protínaly skoro celou republiku (na vhodně zvolených místech měla stát 2 až 3 ústupová postavení).
7 Zajímavé je srovnání například se situací ve Francii, kde byla zásadní opevňovací témata podrobována soustavné diskuzi VNejvyšší válečné radě CSG = Conseil Supériur de la Guerre.