|
Tilman (též Dill, Dillmann, Thillmann, Till) Riemenschneider (též Rimenschneider, Rimschneider, Rymenschnyder) se narodil roku 1460 v městečku Heiligenstadt, později se jeho rodina usazuje v Osterode (v pohoří Harz). Jeho otec T. R. starší byl mincířem. Samotný Till bývá považován za jednoho z největších německých sochařů a řezbářů. Jeho úroveň bývá často přirovnávána k malířskému umění Albrechta Dürera. Jako tovaryš působil v jihozápadním Německu. Sochařskému umění se pravděpodobně naučil ve Štrasburku, Trieru a v Ulmu. V Ulmu byl učedníkem Michela Erhardta.
Ve Wurzburgu se objevuje poprvé roku 1479 jako jeden z účastníků konkurzu na zakázku zdejšího oltáře. V roce 1483 se zde usadil a již zde strávil zbytek života. 28. února 1485 se stal würzburským měšťanem a vstoupil do zdejšího malířského cechu sv. Lukáše (někde se uvádí datace 7. 12. 1483). 28. 2. 1485 si vzal Annu Schmidtovou, vdovu po zdejším zlatníkovi Ewaltu Schmidtovi. Celkem byl ženat 4x). Roku 1485 byl Riemenschneider povýšen na sochařského mistra města Würzburgu. Brzy si založil vlastní sochařskou dílnu, která se zanedlouho stala jednou z nejvyhledávanějších v Německu. Nabyl tak značně vysokého majetku (dokonce vlastnil 2 větší vinice a několik domů). Poté dostával zakázky od církevních i státních hodnostářů, zařizoval výzdobu oltářů, soukromých kaplí i světských budov. Riemenschneider se začal angažovat i v politice, roku 1505 (někde již 1504, listopad 1504) se stal členem městské rady, kde měl na strarosti stavební záležitosti. V letech 1520-21 (někde 1520 - 24) je dokonce zvolen würzburským starostou. V roce 1525 během období tzv. "selských válek" však bohužel společně s několika dalšími radními nesouhlasil s použitím síly proti povstalcům. Tím se dostal se do konfliktu s biskupem Konradem von Thungen. Byl po nějakou dobu vězněn a mučen. Podle legendy mu byly při mučení poškozeny ruce a proto již nemohl dále tvořit. Byl mu též, po dvou měsících věznění, zabaven majetek. Protože se svých zásad nevzdal ani po propuštění, přestal dostávat významné zakázky a to bohužel znamenalo konec jeho umělecké kariéry. Dva z jeho synů – Jörg a Hans – byli rovněž sochaři, další dva – Tilman a Bartholomeus – byli malíři. Proslavil se však hlavně Bartholomeus, který byl žákem samotného Dürera.
DÍLO TILLA
Nejznámější Tillova díla:
-oltář Nanebevstoupení Panny Marie, pro kostel v Credlingenu
- oltář sv. Máří Magdaleny, pro kostel v Münnerstadtu (objednán 1490, dodělán 1492)
- figury Adama a Evy - (objednány radou Würzburgu 1491), pro jižní portál obecního kostela Marienkapelle, instalovány 1492, kvůli nahotě odstraněny 1894
- hrobka Jindřícha II a jeho ženy Kunigundy (kompletní byla 1513, katedrála v Bambergu)
- hrobka Rudolfa II ze Scherenbergu
- Ukřižování (Crucifix) (1513, pro chór sv. Kiliána, zničeno 1730)
- oltář sv. Anny - 1505 pro kapli sv. Anny, opět Rothenburg, avšak 1505-6 zničena, socha sv. Anny nyní v muzeu v Mnichově
- oltář 12 Apoštolů - kostel sv. Kiliána ve Windsheimu, v letech 1507-09, 1730 považována za ztracenou při požáru kostela, 1861 se dostává do Heidelbergu, 1950 restaurováno
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mnoho z jeho prací se dodnes stále nachází v kostelech, pro které byly vytvořeny, nicméně velká část Riemenschneiderovy tvorby je k vidění v Mainfrankisches Museu ve Würzburgu. Jeho dílo tvoří spolu s dílem Veita Stosse jeden z vrcholů německé pozdní gotiky. Přesto, že již začínaly být v módě renesanční prvky, Rimenschneider stále vyznával styl středověké dokonalosti.
Jeho umělecký původ není dost dobře znám. Vyškolen byl pravděpodobně v oblasti horního Rýna a Švábsku, mluví se o okruhu kolem grafika Martina Schongauera, jímž byl zdá se ovlivněn. Pravděpodobně byl prvně školen v Erfurtu jako kamenosochař se specializací na alabastr. Riemenschneider je dnes znám hlavně pro svou výbornou práci s lipovým dřevem, nejprve ale pracoval s alabastrem, vápencem a mramorem. Přesto, že je mnoho jeho dřevěných soch polychromovaných nebo pozlacených, byl Riemenschneider vlastně prvním německým řezbářem, který přestal na sochách téměř úplně používat barvu (tzv. HOLZSICHTIG). Jeho dílna měla zaměstnaných kolem 40 umělců. Ti zde tvořili 3 hlavní skupiny: řezbáři, kamenosochaři a malíři.
Jeho styl byl velmi sofistikovaný, ale vyvážený a harmonický, bez extrémních emocí. Stav harmonického klidu jeho postav je zdůrazněn především v jejich rukou a obličejích. Všude, kde to bylo možné, byly anatomické detaily zakryty drapérií. V případě odhalených figur je znát ten fakt, že jeho úmyslem nebylo přesné anatomické vyjádření lidského těla. To však nebylo způsobeno nedostatkem dovedností, ale určeno jeho důrazem na expresivitu obličeje. V mnoha případech používal již užitá ikonografická řešení a upravoval si je pro své potřeby.
Oltář sv. Krve (Holy Blood altar, Heilige Blut altar)
Na této jeho zřejmě nejvýznamnější plastice pracoval mezi léty 1501-1505. Objednalo si ji město Rothenburg pro zdejší kostel sv. Jakuba. Oltář vznikl z pověření zdejší městské rady. Smlouva byla velmi detailní, specifikovala přesné rozměry oltáře, scény a figury apod. Oltář je vlastně gigantickým relikviářem pro kapku Kristovy krve, což je patrné již z jeho názvu. Tento kostel se tak stal poutním místem. Přímo relikviář, v tomto případě s kapkou údajné Kristovy krve, vyrobil jiný specialista Erhard Harschner z Rothenburgu. Zajímavé je též, že v tomto případě nenechával Riemenschneider své sochy bez barvy, jak se soudilo dříve, ale pracoval s pigmentem zabarvenou fermeží, kterou zdůrazňoval pouze oči a rty postav. Dále pak na hrobkách občas používal zlacení (jako například u zmíněné hrobky Jindřicha II.). Sochy z lipového dřeva pak získávaly naleštěním velmi monumentální zevnějšek.
Ikonografie oltáře byla zcela podřízena jeho určení. Hlavní scéna zobrazuje obraz Poslední večeře. Kristus zde zavádí eucharistii pozvednutím chlebu a vína a říká tak apoštolům: "Toto je moje tělo a krev". Riemenschneider pojal tuto scénu jako živé shromáždění kolem osobního dramatu Krista.
|
