P. K. modeling and history web

Nemoc a blízkost smrti často ovlivnovaly jednání lidí, nic nového ---) viz. Phillipe Aries. Nejlépe to lze doložit na vhodném materiálu pro šlechtu a příslušníky dalších privilegovaných skupin obyvatelstva (a) ego prameny - deníky, privátní a poloúřední korespondence). Stejně tak lze zachytit jednání v těchto okamžicích života zachytit v pramenech b) úřední provenience (matriky zemřelých, lékařské zprávy, špitální registra i policejní zprávy ---) ty samozřejmě podchycují i širší sociální spektrum). Důležitý je zde právě vztah mezi obecným a individuálním. Tyto tendence se mohly projevit i v uměleckých dílech: jejich zřizování jako zvěčnění a památka na zesnulého (mj. jako důležitý pramen měnící pohled na výrazy prezentace). Ve vnímání šlchtice několik faktorů: vzdělanost, zkušenosti a rodinné tradice. Dále šlo o ovlivnění četbou teologických děl, medicinské literatury a kontakt s lékaři. To se odráží ve způsobu vnímání fyzických a psychických procesů, nemocí, stárnutí a blížící se smrti. Rodinné tradice: šlo ponejvíce o vyrovnání se s tradicemi předků a dynastickou posloupností (jako potvrzení právního postavení pro potomstvo). Každý šlechtit chtěl po sobě zanechat památku (viz. skladba knih v osobních knihovnách).

Zkoumání několika přístupy: 1/ historickou antropologií, 2/ lékařskou antropologií, 3/ dějiny umění ---) všechny něco společného: stejná jednání, způsoby chování lidí a jejich převzaná hodnocení a pohledy na svět. Dále je do výzkumu třeba zahrnovat právní akty, testamenty, umělecká díla a další díla spojená s pohřebním kultem. Zkoumání těchto objektů může osvětlit kontexty jejich vzniku. V příspěvku 2 přístupy: historický (přístupy, jednání, vnímání, prezentace...) X lékařsko-biologický (kosterní pozůstatky X narozdíl od paleoantropologie k výzkumu používá další písemné prameny) --------) interdisciplinární postupy !!!

Přístup 1

Hlavní úkol: zkoumání potvrzení identity X hrob dotyčného (jestli tam leží správná osoba). Metody identifikace: podle lebky (foto, film, rentgen) + porovnávání s dobovými obrazy, grafikami nebo sochami. Ty byly zpravidla zhotoveny v různým obdobích života šlechtice. Je třeba přihlédnout i ke kulturním a umělecko-historickým hlediskům. Ne kažý portrét je vhodný ke srovnání – ty idealizované musejí být vyloučeny ! (pozn. uveden výzkum Sabine Fellner – "zwischen Typus und Individualitat"). Všechny popisované přístupy by se měly promísit !

Příklad 1 - Karel st. ze Žerotína. Existuje více jeho portrétů X nejvěrohodnější pozdně renesanční portrét z Velkých Losin – mladší kopie. Naproti tomu nejméně se hodí grafika z 1. pol 18. st. (pocházející z genealogie Virtus leonina), kde je Žerotín zobrazen romanticky s dlouhým vousem. Dálší portrét je z roku 1781 od Johanna Balzera – zde opět znázorněn s mohutným plnovousem. Zřejmě tedy měl umělec za vzor některý z předešlých portrétů X či oba dva současně. Obvykle se při vyobrazení podobných příležitostech nedodržovaly fiziognomické znaky podle věku šlechtice ----) výzkumy potvrzují, že nejstarší portrét je autentický a nejblíže realitě !

Příklad 2 - sál předků na Vranově nad Dyjí – srovnatelné s habsburskými hrobkami ve Vídni či nebo s náhrobky polských králů v Krakově. Důležitou roli zde hrál architekt Fischer von Erlach, celkově oslava rodiny Althannů, není to doslova sepulchrální umění X spíše rodinný reprezentativní panteon

Příklad 3 – zámek Bučovice – manýristický portrét italského šlechtice Pietra Zampieriho. ----) kombinace lékařsko X historicko-antropologických metod + metod dějin umění, sebevyjádření šlechtice skrze umění !

Přístup 2

je soustředěný na změny v kosterním materíálu, které vypovídají o nemocech a psychickém stavu (viz. korespondence, deníky, testamenty), roli hrála i blízkost smrti a vědomí její neodvratitelnosti

- příklad. pozůstky Karla st. ze Žerotína – Ten se již za života velmi se zajímal o vlastní zdravotní stav. Ten zájem závisel velmi na výskytu potíží a psychických problémů (obvykle souvisejících s rodinnými či politickými krizemi – u Žerotína zejména léta 1608 – 1620). Obvykle rostl tento zájem s pokračujícím stářím a přibýváním obtíží... pak se šlechtic stahuje do pozadí, ustupuje do sebe. V pokračující nemoci a blížící se smrti se šlechtic uzavíral do kruhu svých důvěrníků, nebo se s nimi stýkal pomocí korespondence. Utlumením společenské a politické činnosti docházelo u šlechtice ke změně okruhu osob ---) důležitou pozici měli nadále: manželka, kněz, lékař a dědici. Také obsah dopisů se měnil: zdravotní stav, nábožné meditace, přípravy na smrt

př. opět žerotínská korespondence – píše jen nejbližším (často zmínení na pamětních věcech šlechtice), zdravotní stav, bolesti, myšlenky na umrtí

i projevy náboženského orientování ( srv. přístup k posledním věcem) – souvislosti s nemocí, stářím a smrtí – !!! A/ duchovní byli zoravidla více nablízku v krizové situaci než za normálních okolností, četba náboženských spisů, otázka dobré smrti – teto faktor znamenal stále víc

B/ lékaři – často příslušníci dvora, opět nemocnému nosili medicinské spisy, často hledali alternativní léčbu, Žerotíni – Mathias Borbonnius, Ž. měli slušnou odbornou knihovnu po této stránce,

Deník – Johan Baptist von Verdenberg, vedl si ho až do své smrti (od 1624), od roku 1637 se stýká jen s přáteli a rodinou, založil nadaci u kostela, kde je jejich rodinná hrobka, když umírají lidé kolem šlechtice ----) změna životního stylu (zpět k rodině, péče o domácí hospodářství), péče o stavbu hrobky, nakupuje náboženské obrazy, monstrance, kalichy a jiné kostelní vybavení.

Přístup 3

Skrze smrt, nemoc, religiositu a umělecké prostředky, otázka: zda existující sepulchrální a religiozní díla pouze nereprezentují tehdejší mentalitu ---) tedy pouze zajistit spásu duše, zajistit blaho následovníků (vědomí šlecht. původu), zanechat povedomí na věčnost ----) dosahovalo se toho zakládáním klášterů + dalšími specifickými díly, stejně tak činila i nekatolická šlechta. Duchovní pak prokazovali vděčnost pánovi, často i jeho léčením ---) často v testamentu přidělil šlechtic konzervaci svého mrtvého těla určitému kostelu či řádu, dále zde bylo uvedeno, jak se bude konat smuteční slavnost, jak má být zajištěno mrtvé tělo, jak má vypadat výzdoba hrobu apod.... kaple často navrhovány již za života !

Motivy sepulchrálních děl – živé či mrtvé ležící osoby (podobizny), mrtvá těla, symbolické znaky, často antikizující motivy, př. Sál předků na Vranově