Jdi na obsah Jdi na menu
 


Městská ekonomika v 16. - 18. století

2. 11. 2009

 

Výnosy z měst byly pro zemskou ekonomiku vždy jedny z nejdůležitějších. Hledání politické a hospodářské podpory měst bylo proto stejně tak důležité jako samotná hospodářská síla města. S vidinou nových zisků se města musela často uchylovat k jakési komerční diplomatice. Největších úspěchů na tomto poli pak dosahovala pochopitelně města lidnatá a ekonomicky silná. Díky rozvoji obchodu ve městech dosáhla jednotlivá panství postupně soběstačnosti. Vrchnost také samozřejmě profitovala z daní odváděných měšťanstvem. Bohatnutí obyvatel mělo také další pozitivní vliv v podobě půjček od bohatých měšťanů a Židů. To umožňovalo rozsáhlé investice do zvelebování sídel, podnikatelské činnost, popřípadě do vylepšování sebeprezentace. Proces emancipace měst vedl ke stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy měst. Docházelo též díky vzniku nových sídel ke zhuštění tržní sítě. Cechy tak začaly pociťovat problémy při prodeji svých výrobků. Ve většině měst však byla nejvíce rozšířená odvětví, která byla důležitá pro běžný život, jako potravinářství, textilní produkce nebo stavebnictví. Rozšiřováním svého působení tak vrchnostenská města ubírala městům královským značnou část jejich zisků. Reakce královských měst byla nasnadě- docházelo často k různým regulacím cen a řemeslné produkce, též byla zaváděna nová cla. Královská města často hledala ochranu v podobě práva, jak je ostatně vidět z městských knih púhonných. V důsledku Svatováclavské smlouvy 1517 se královská města musela smířit se ztrátou svého dosavadního monopolu. Tento trend pokračoval i po habsburských opatřeních po roce 1547. Důsledky však nebyly zdaleka plošné. Poněvadž venkovští řemeslníci měli stejné ambice se svými výrobky prosadit se jako ti ve městech, řemeslníci ve městech měli logicky velké problémy se prosadit. V 16. století dramaticky klesl odběr pražského piva, naopak zdejší zlatníci, kožešníci nebo zbrojíři na tom byli podstatně lépe. Vůči změnám byla do jisté míry imunní horní města, protože jejich prosperita závisela hlavně na těžené surovině. Třicetiletou válkou trpěla pak především města královská- poddanská města se díky podpoře vrchnosti ze všech ztrát docela rychle oklepala. Současně docházelo k napojení na šlechtické robotní velkostatky. To některým městům vyhovuje, avšak často naopak ztrácí prestiž rezidenčního šlechtického sídla- spíše se přeměňují na letní sídla. Šlechtici si naopak staví nákladné paláce ve větších městech, jako Vídeň, Praha nebo Brno. Roku 1704 byla ustanovena Komise pro povznesení měst v Čechách- cílem bylo navrhnout reformy pro obnovu českých měst. Do měst byly při té příležitosti rozesílány zvláštní dotazníky kvůli zdejší hospodářské situaci. Města však byla stále nespokojená kvůli ztrátě privilegií- stejné stanovisko ostatně zachovávala až do 18. století.

Městská společnost měla převážně agrární charakter, závislý na zemědělské výrobě z venkova. Řemeslná výroba totiž dokázala uživit jen část obyvatel města. Zemědělské produkty byly proto výhodným artiklem na vývoz do západní Evropy, byla zde po nich vysoká poptávka. Ve všech městech tak většina obyvatel patřila spíše k rolníkům, farmářům nebo chovatelům dobytka. Nezastupitelné místo zde rovněž mělo hospodaření s poli, rybníky, lesy nebo pastvinami. Pozemkové statky tak byly pro město jakousi nálepkou prestiže. Nemožnost vlastnit tyto statky byla v novověku znakem společenské nerovnosti, rovněž i politické a mocenské slabosti. Investice do půdy byly velice výhodné i pro měšťany, kteří i navzdory opatřením zakupovali venkovské pozemky. Právo držet půdu bylo zapůjčováno výhradně šlechtě, proto se můžeme setkat i s falešnými nobilitačními listinami měšťanů do šlechtického stavu. Vlastnictví půdy bylo důležité v případě nouze, kdy pozemky mohly případně sloužit jako zástava. Plynulost a dostatečnost zásobování velkých center však byla i nadále problémem.

Místní odbytiště zboží poskytovala do jisté míry stabilní a monopolní trh. Tento trh však nesliboval příliš vysoké zisky- navíc určitá jistota výdělku potlačovala snahu o nové inovace a hledání nových odbytišť. Ve městech tak většina výrobců nacházela odbytiště na regionálním trhu a také z vyšší kupní síly měšťanů a zdejších elit. Různorodost řemesel a výroba luxusních věcí tak odráží především vyšší potřeby obyvatel města- méně pak už lidí zvnějšku. Svoje tržní teritorium se město snažilo podporovat soustavou exportní politiky, jíž součástí mohly být smlouvy o celních úlevách v jiných městech. Mezi řemesly pro zahraniční export figuruje především soukenictví a plátenictví. Expanze textilní výroby tak změnila charakter městských ekonomik- na tomto odvětví byly závislé desítky malých i větších měst (př. Jihlava, Broumov). Ke konci 17. století se u nás začal rozvíjet sklářský průmysl. Sestupnou tendenci naopak měla těžba surovin, hlavně drahých kovů. Česká řemeslnická výroba pronikala do zahraničí jen velmi omezeně- pomyslnou mezeru nahradil vývoz potravin a agrárního zboží. Typickým vývozním artiklem tak byl u nás slad a pivo (což bylo pochopitelně proměnlivé v závislosti na úrodě).

Existovaly celkem 4 druhy měst podle ekonomického zařazení: první bylo tzv. periferní. Nebylo zde sídlo vrchnosti, ani správa velkostatku. Ojediněle se zde vyskytují vrchnostenské režijní podniky- vrchnost tyto sídla sice podporuje, ale nemá zájem o jejich výstavnost. Dalším typem bylo město lokální. Byla to správní centra menších panství- nalézalo se zde sídlo vrchnosti, nejčastěji tvrz. Nacházely se zde některé režijní podniky- dvůr, mlýn, sladovna, pivovar… Třetím typem byla města středisková. Byla centrem rozsáhlejšího dominia s několika periferními městečky. Nalézá se zde vrchnostenské sídlo (většinou již zámek) a režijní podniky (kupříkladu dvůr, pivovar). Jsou to centra vrchnostenské správy, úředníci mají ve městě také své vlastní nemovitosti. Vrchnost klade značný důraz na vzhled města, aby bylo tak vidět jeho vysoké postavení. Tato města bývala často rozsáhle opevňována, což město stálo vždy nemalé peníze. Vrchnost podporuje zdejší řemeslnou výrobu a zajišťuje též městu dodatečný dovoz všeho potřebného. Tato města bývají také centry oblastního trhu. Posledním typem jsou města rezidenční- ty byly hlavními sídly panského rodu, jemuž patří v zemi více velkých panství. Vrchnost zde byla mimořádně zainteresována na vzhledu města. Sídlila zde vlastní správa panství, často však správa všech rodových dominií (tzv. regentství). Rezidenční města měla i své vlastní soudní úřady, sloužící jako soudní instance pro okolní městečka. Vrchnost zde měla evidentní zájem na rozvoji řemesel i obchodu, nezřídka i zahraničního. Sloužila také jako regionální politická centra, tomu ale musely odpovídat zdejší ubytovací kapacity. Život takových měst výrazně ovlivnily i fundace klášterů, škol či velkých špitálů. Jejich rezidenční charakter býval zpravidla dočasný, bylo to závislé na postavení a bohatství vrchností (Krumlov, Jindřichův Hradec, Kroměříž).

První dva typy měst jsou z ekonomického hlediska zajímavé- představovaly totiž základní článek směny zboží za zboží v okruhu 10 km (po cestě). Bylo možno praktikovat i nepeněžní směnu, tj. výrobek za práci. Tato města se podílela na oblastním trhu- docházelo zde ke značnému koloběhu zboží i peněz prostřednictvím kupců.

Jedním z odvětví, které vrchnosti neslo nejvíce peněz bylo pivovarnictví. Vaření piva a sladovnictví bylo už od středověku nejvýnosnějším odvětvím průmyslu. Pro některé měšťany bylo toto odvětví jediným zdrojem obživy. Často bylo vaření piva průmyslem značně exportním- to v případě, že se pivo vyváželo za tzv. městskou míli. Do 18. století bylo v Čechách nejpopulárnější pivo rakovnické, dále pak stříbrské. Pražské pivo se také pro dávalo ještě v nejméně 16 městech (v 16.st. už jen v 8). Po 30-leté válce došlo k obrovskému úpadku v této oblasti. Příčinami bylo porušování mílového práva a pokles spotřeby piva a jeho kvality. Často též docházelo k placení „dluhů pivem“, což měšťanům zrovna po chuti nebylo, avšak těchto kontribučních várek stále přibývalo. Docházelo pak často k zanikání pivovarů v důsledku bankrotu. Rozsah měšťanů smějících vařit pivo, byl různý. Původně bylo várečné právo na každém domě uvnitř hradeb, po třicetileté válce se tento okruh zmenšuje. Mnozí nemohli své právo uplatnit již pro svoji chudobu, novým obyvatelům města bylo toto právo upíráno. Navíc si přes marné protesty měšťanů vrchnost zřizuje pivovary, sladovny a krčmy i v dosahu městské míle. Toto odvětví mělo zdatné soupeře především v rybníkářství (jižní Čechy), mlynářství, obilnářství, dřevařství a místně i vinařství.

Další výnosnou oblastí byly městské trhy. Velkým průlomem bylo pořádání nových výročních a týdenních trhů. Těch bylo prý někdy tolik, že „některé krajiny ze samých trhů ani nevycházely“. Kvůli trhům dokonce docházelo k budováním nových silnic. Sedláci pak ovšem měli zakázáno je užívat, aby nedováželi zboží na okolní trhy. To přispělo k tomu, že staré privilegované trhy zanikaly. Dalším nebezpečím byly pouti a posvícení. Místo aby se zde prodávalo jen drobné zboží, tak sem jezdili sedláci a prodávali zde zboží jako na standardním trhu. Nebezpečí viděl obyčejný měšťan rovněž v židovském osídlení. Vedle hostinců a řeznictví prováděli Židé tzv. podomní obchod. Podle měšťanů obchodují především na venkově a pak „lidé do města nepřijdou“. Některá města si stěžovala na velký počet městských Židů- například Kolín, Mladá Boleslav a Nový Bydžov. Císař se ale obvykle Židů ujal a tak k žádné masovému vystěhovávání zpravidla nedocházelo.

Co bylo tedy výsledkem?? Textilní průmysl zde směřoval k manufakturnímu pojetí. Města reagovala na veškeré hospodářské změny velmi konzervativně- utužením ochranných opatření svých statutů a snahou o větší uzavřenost svých ekonomik. Novinky se tak mohly projevit jen v panských soukromých podnicích, které nebyly uzavřeny novým technikám a metodám. Cechy si s manufakturami také moc neporozuměly, proto docházelo k zakládání prvých manufaktur většinou jen v malých městech, tedy tam kde byla pozice cechů velice slabá. Příklady zakládání manufaktur městy však nejsou příliš časté a obvykle se tyto snahy nesetkaly s úspěchem.

 

Literatura: KLEPL, J., Královská města česká počátkem 18. stol. (Reformy hospodářské a správní),Český časopis historický 38, 1932, s. 69-96.

MILLER, J., Uzavřená společnost a její nepřátelé. Město středovýchodní Evropy (1500-1700), Praha 2006.

PÁNEK, J. (ed.), Česká města v 16.-18. století, Praha 1991.