Kalendáře v 19. století
Kalendář byl v podstatě vyvinut přibližně 4 tis. přnl. ve starověkém Egyptě, později se kalendář objevil v Babylónii a starověké Číně. Pojem kalendář vznikl zřejmě ve starověkém Římě ze slova calendarium, což znamená jméno. V Evropě se věci podobného druhu vynořily o něco později- objevily se zde tzv. cisiojany, aneb jakési mnemotechnické pomůcky v hexametru (u nás je nejstarší datován rokem 1260). Často byly ke kalendářům připojovány tzv. pranostiky- jednak dle očekávání o počasí, a pak i ty astrologické, které byly kupodivu ve většině kalendářů. Nejstarším českým tištěným kalendářem je „minuce“ na rok 1485 od Vavřince z Rokycan. Roku 1493 se objevila Praktika kolínská (v NJ) na rok 1496. Roku 1496 oproti tomu vyšel Kalendář s praktikou, ten již měl 24 stran. Od 30. let 16.st se zde objevovaly přehledy jarmarků a tzv. „Přehledy časů a dnů soudu“. Roku 1578 vydal Daniel Adam z Veleslavína „Kalendář Historický“, který posiloval historické vědomí národa. Roku 1582 přichází gregoriánský kalendář- nejvíce byly kalendáře té doby spjaté s hospodářstvím, ale i tak měly jistou nábožensko/mytologickou funkci. Postupem času dochází k pozvolnému zesvětšťování kalendářů.
Během 18. století se moc kalendářů nevydávalo, výjimkou byl Nový hospodářský a kancelářský kalendář (vycházel od 1713). Od tohoto století se staly klíčové rady zemědělcům, své místo v kalendářích měly i poznatky ze zdravovědy. Kalendáře se v této době začaly opravdu rozšiřovat. Měly nahradit četbu novin (obsahovaly novinové ukázky). Pro „povyražení mysle“ v nich byla beletristická část- mohly to být výňatky z kronik, či různé příběhy z dějin (Žižka, J.Poděbradský). Tento trend sílil a zároveň přibývalo ekonomických a jiných potřebných údajů. Mezi léty 1786-1797 vydává MV Kramerius Nový kalendář tolerancí, který se takřka blíži novinovému pojetí. V rozpětí let 1797-1806 je Janem Rulíkem vydáván Kalendář historický, který dokonce komentuje politické nálady.
V první 1/3 19.st. jsou kalendáře nejvíce pro potřeby venkova- jsou „buditelské v ekonomickém smyslu“. Díky tomu vznikla pražská Vlastenecko-hospodářská společnost a v Brně Moravsko-slezská společnost pro zvelebení orby. Ostatní typy kalendářů nebyly bezvýznamné, ale byly to jakési všestranně zaměřené „obrozenecké čítanky“, které doplňovaly vzdělání a zároveň podporovaly zájem o četbu. Bohužel měly mnohdy špatné zázemí, často byl 1 člověk autorem i redaktorem atd. Kalendářům se postupně zvětšovala životnost- tedy už nebyly pouze na jeden rok, ale daly se číst po delší dobu (př. Domovní přítel, Všeobecný domácí a hospodářský kalendář).
Rozmach kalendářů u nás proběhl kolem roku 1830- proč? Jednak sílí jejich informační funkce, navíc se rozšiřuje počet obecně vzdělávacích příspěvků. Plus je třeba přidat téměř rovnocennou beletristickou složku (objevovaly se i povídky!!). Nejúspěšnějším redaktorem té doby byl Alois Vojtěch Štembera. Kalendáře se už tiskly ve velkých nákladech- i přes 200 000- což je myslím úctyhodné číslo i pro dnešek… Vzniká několik nových edic kalendářů- 1832 Litomyšlský kalendář, 1833 Pražský všeobecný domácí a hospodářský kalendář a 1837 Posel z Moravy.
Po přelomovém roce 1848 a během Bachova absolutismu nebyla cenzura pro kalendáře tak velká, tudíž se velice dobře prodávaly a docházelo i k vydávání braků, které se na těch kvalitních přiživovaly. Kalendáře byly považovány za „poučné vůdce lidu“ a „mocnou páku všeobecného vzdělávání“. V té době byl významný např. kal. KOLEDA, redigovaný I.J. Hanušem- měl odborný a různorodě zastoupený autorský kolektiv. Rovněž se zde objevovaly pokusy o úvody do studia slovanských jazyků. Dalším kalendářem, jenž chválil i Neruda, byla Česko moravská pokladnice. Roku 1867 vznikl Kalendář koruny české. Všechny tři výše zmíněné měly významné vzdělávací statě. Ještě roku 1862 vznikla Lípa česko moravská (redaktorem Karel Adámek)- zde se objevovaly cestopisy i politické glosy. Uveďme dále např. Posla z Prahy, který byl výrazně lidový, všímal si společenského života a dá se říci, že svými články taky upevňoval historické vědomí.
V opozici stály, řekl bych „kolaborující kalendáře“, které propagovaly věrnost oltáři, trůnu, církvi a monarchii. Bylo jich málo, ale nelze je podcenit, protože měly díky farnostem dobrou propagační síť a jak známo, bez kalendáře se nedalo obejít. Navíc obsahovaly seznamy trhů. Za všechny uvedu dva: Průvodce a Poutníka z Prahy (redaktorem od r. 1851 V.Štolc).
Nejeden nakladatel kalendářů je tiskl sám v rámci šetření, jako J. Pospíšil a jeho Národní kalendáře. Občas se do nich tedy, kvůli vyšší prodejnosti, nasazovaly „kachny“… V 60. letech 19. st. vznikaly další typy kalendářů např: Kalendář učitelský pro potřeby pedagogů, Minerva a Kalendář českého studentstva pro univerzitní posluchače i jiné jako Lesní a lovčí kalendář, Kalendář českého lékárníka nebo Kalendář kupecký. Kalendáře tak vlastně nahrazovaly nedostatek příruček a učebnic- byly tedy dobré i pro zvyšování pracovní kvalifikace, i k podpoření občanské aktivity jako Svobodný občan od roku 1872.
V 70.-80. letech 19.st. prodělaly kalendáře menší úpadek kvality v důsledku zmenšení počtu kvalitních autorů. Dalším hřebíčkem do rakve bylo i rozšiřování rozhlasu… Ale vycházely i kvalitní kal. jako: Kalendář střední Matice školské v Praze (podíleli se na něm Sv.Čech a Vrchlický) a Kalendář besed lidu (viz také A.E.Mužík). V regionech vycházely např.: Plzeňský kalendář, Radhošť, Selský kalendář (v Táboře) a Bílá paní v Jindřichově Hradci. Pro feministické hnutí byl důležitý Kalendář paní a dívek českých. U nás sice v této době kalendáře dožívaly, ale byly důležité pro naše krajany v zahraničí- vyvolávaly v nich vzpomínky na domov. Ve Vídni šlo zejména o Vídeňský kalendář a o Kalendář Čechů vídeňských. V USA vycházely Našinec, Nová vlast nebo Slovan, v Chicagu od 1872 kalend. Amerikán.
I přes nepřízeň trhu vznikaly stále nové typy kalendářů- např. ty které suplovaly příručky o politickém a administrativním vývoji Čech, jako Batovův politický kalendář. Dále humoristické jako Vilímkův kalendář humoristických listů. Divadlu se věnoval Divadelní kalendář. Pro sportovce existoval Sportovní kalendář nebo Kalendář českého cyklisty. I ryze reklamní jako Reklamní kalendář Podřipska. Samozřejmě různá povolání měla také své kalendáře.
Rádcem v sociálních otázkách se staly tzv. dělnické kalendáře. Obsahovaly přehledy událostí a sloužily i k zvyšování kvalifikace. Tudíž byly vždy pro vydavatele finančním přínosem, neboť se dobře prodávaly. Od roku 1878 vycházel Kalendář dělnictva českoslovanského, dále např. Kapesní kalendář dělnictva českoslovanského. Od 1895 vycházel Dělnický kalendář českoslovanské strany sociálně demokratické v Rakousku.
Po roce 1900 kalendáře v podstatě dožívaly- dál přetrvaly některé odbornějšího rázu a nějaké dělnické. Ostatní plnily už jen funkci ročenky.
