P. K. modeling and history web

Tato knihu byla napsána italským historikem Carlem Ginzburgem už v roce 1976 a od té doby byla přeložena do 12 jazyků. U nás vyšla přeložená Jiřím Špačkem v nakladatelství Argo roku 2000 v edici Každodenní život jako jejich 384. publikace. V této recenzi bych si dovolil se na obsah soustředit pouze minimálně, protože popsat obsah knihy bylo už úkolem předcházející zprávy.

Na začátku předmluvy autor uvádí, z jakých pramenů vycházel- byly to hlavně spisy ze dvou procesů vedených proti Dominicu Scandellovi, řečenému Menocchiovi. Ty ale nemusí být vždy relevantní- někdo musel Menocchiovy odpovědi zapisovat. Otázkou ale zůstává, jestli je zaznamenával slovo od slova anebo si je různě přizpůsoboval, tak aby byly snad přehlednější. Potom autor nastiňuje pojem lidové a nadřazené kultury. Faktem je, že vždycky se najde někdo, kdo bude vybočovat z řady (ať už jakýmkoli způsobem) a taky se najdou různé prostředky vládnoucí vrstvy, jak tyto výstřelky pacifikovat. Můžeme v Menocchiovi vůbec vidět typického člověka té doby? Autor říká, že naprosto ne a já souhlasím- Menocchio se vždy snažil nějak odlišit od ostatních a mít tak trochu svůj vlastní názor. Menocchio byl rozhodně extrémem. Na druhou stranu, extrémy, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, vždy něco někam posouvají (někdy i dozadu). Dále poukazuje na důležitost srovnání představitelů vyšší kultury s těmi ostatními, což může být docela zajímavé, zvláště pak vynikne ten podstatný rozdíl mezi nimi. Ale to neznamená, že by např. šlechtic měl své poddané úplně takříkajíc pod palcem. Mohli se vzbouřit a jemu pak zbyly pouze prázdná neobdělaná pole a nulový zisk. Možná, že extrémů jako Menocchio bylo někdy více (asi určitě), ale o tom už se kvůli nedostatku pramenů nemáme šanci nijak dozvědět (jako o spoustě jiných věcí).

Menocchio pracoval jako mlynář- při procesu uváděl, že je „velmi chudý“, což určitě nebyla pravda. Mlynář byl určitě v Montereale potřebná a taky docela vážená osoba- tedy ne rozhodně chudá. Podle Ginzburga byli zvláště mlynáři náchylní k nemoci zvané kacířství- není mi to nějak jasné, proč zrovna oni. Že by závist místní církve kvůli jejich majetku? A nebo viděli v Menocchiovi konkurenci ve vykládání víry? Zřejmě bylo třeba vybrat kacířské plevy, to aby náhodou neporušily křesťanskou morálku. Otázka je, jak vlastně vnímali víru obyčejní lidé- jestli to pro ně byla posvátná záležitost anebo ryze praktická věc. Víra jim asi dodávala klid, že je všechno, jak má být, pokud tomu tak Bůh chtěl. Což asi v dnešní převážně ateistické společnosti (zdeformované komunistickými „anticírkevními reformami“) už nedokážeme vůbec pochopit.

Jeho gramotnost mu byla rozhodně ku prospěchu, uměl dokonce i trochu latinsky, i když prý jen nutné minimum.Ten kdo uměl číst a psát měl otevřenou cestu vzhůru (i když to asi nebude tak docela pravda). Dnes už to tedy není rozhodně tak jednoduché jako tehdy.

Byla to velmi svérázná osoba, dnes by se řeklo extrovertní exhibicionista. Musel být i velmi psychicky silný, když vydržel všechno strádání ve vězení i dlouhé palby otázek soudu. Musel být obdařen velkou dávkou inteligence- odpovídal totiž briskně a někdy i velmi lišácky. Vzhledem ke své povaze to byl velmi výřečný člověk- je přirozené, že se chtěl podělit s inkvizicí o své poznatky a říci jí to všechno do očí.

Menocchio též obžalovává rozdíl mezi bohatými a chudými- míní tím samosebou i rozdíl mezi církví a obyčejnými věřícími. Tento rozdíl nebyl pouze za socialismu a to pouze naoko, když členové KSČ měli vlastní obchody s nedostatkovým zbožím, ale to sem asi tak docela nepatří. Pravda je, že církev sice měla množství majetku větší než malé, z toho ale také financovala církevní školy. Její příspěvek k udržení středověké vzdělanosti jistě také není zanedbatelný.

V 7. kapitole se Ginzburg zamýšlí, jak mohl Menocchio takovéto výroky vůbec vynášet. Začíná popisem sociálních poměrů Furlandska- ukazuje zdejší společnost jako velmi archaickou. Byla to oblast, kde to politicky docela vřelo. Proč tedy Ginzburg nepoužívá také jiné příklady, z jiných oblastí? Jak ale Menocchio přišel na to „že bohatí utiskují chudé“? Sám nebyl nijak chudý a poměry v církvi podle autora nepřiměřeně přenesl na světské poměry. Byl si současně vědom práva říci své názory vrchnosti nebo církvi. Tohle právo ostatně platí dodnes , i když dneska už vás „vrchnost“ na úřadech nebude za vaši kritiku kamenovat či popravovat. Dnes nad tím pouze mávnou rukou a stejně si dělají to svoje.

Inkvizitorům se však nezdálo, že by prostý mlynář mohl přijít s tak svébytnými názory a i mně to přijde tak nějak nepravděpodobné. Církev asi měla větší vliv než pan Goebbels a tak mohla na obyčejné věřící celkem slušně zapůsobit- otázkou je, co si obyčejný člověk z kázání odnesl. Menocchiovy názory jsou někdy značně podivné někdy si i protiřečí, jakoby zapomněl, co říkal minule. Poučení čerpal z knih které přečetl- a taky nemusel psaným tvrzením vůbec rozumět a proto si je přetvořil tak, aby byla srozumitelná hlavně jemu. Důležité podle autora proto není co četl, ale jak to četl. Dnes si také například z knihy můžeme odnést nepodstatné věcí a ty podstatné nám mohou uniknout. Proč ale Ginzburga zajímá proč a jak to četl? Snaží se proniknout do jeho mentality? Chce hledat v těchto knihách podněty, které podnítily Menocchiovo myšlení a názory?

Samostatnou kapitolou je Menocchiův příměr o sýru a červech. Menocchio tím myslel asi na nějakou pralátku, z níž všechno vzniklo. Možná by si rozuměl s dnešními vědci zkoumajícími původ a vznik člověka na Zemi. Zřejmě se měl narodit v úplně jiné době, která by mu nebránila v rozletu a náboženském bádání.

Vynález knihtisku je podle autora velmi důležitým faktorem- bez něj by Menocchio nemohl číst a zároveň inkviziční komise nemohla zapisovat. Psaná kultura tak nahradila kulturu ústní- knihy se tak staly lépe dostupné všem vrstvám obyvatelstva- idea kultury jako privilegia byla tak definitivně rozbita.

Postupem času se ale Menocchio do svých výkladů stále více zamotával a inkvizitoři ho chytali za každé slovo a ptali se ho na stále větší podrobnosti- tím ho stále častěji zaháněli do úzkých. Objevovali rozpory mezi tím co tvrdil teď, a tím, co řekl dříve. Dnes si asi nedovedeme představit pod jakým tlakem a stresem musel být. Šlo mu o život a tak se snažil všelijak vykroutit- proto možná také to úlisné chování. Vůbec, podobně se museli cítit i vězni vyslýchaní gestapem a nebo komunistickou StB. Tahle paralela mi přijde docela zajímavá…

Chtěl také, aby se církev vrátila k původnímu stavu, doslova: „protože církev nekráčela správně a aby už nebylo tolik okázalosti“. Díky knihám měl totiž možnost srovnání se stavem, kdy tomu tak mohlo být. Přišel ale už pár let po různých reformátorech, a tak se tato myšlenka nedá považovat za úplně originální.

Víme také o jeho pokusech šířit své názory mezi nevzdělaným lidem, těm musel díky svým schopnostem připadat nadřazený, takřka s magickou mocí. Nabízí se srovnání s demagogy pozdějších dějin- i když ti leckdy vůbec vzdělaní a inteligentní nebyli, jediné, co jim nechybělo, bylo kouzlo osobnosti.

Mimo jiné byla tato kniha zakládacím dílem historické metody zvané mikrohistorie. Zabývá se dějinami maličkostí- například, jak se dívají obyčejní lidé na velké dějinné události, co je při tom napadá a tím se tak snaží rekonstruovat jejich styl myšlení. Vznikla taky možná proto, že historikové se snažili přijít s něčím novým a neotřelým. Ano, a možná už je také nebavilo dělat pouze politické dějiny.