P. K. modeling and history web

Německá branná moc, stejně jako ostatní evropské armády, disponovala v meziválečném období svými cyklistickými jednotkami. Ty tvořily základ Reichswehru a pozdějšího Wehrmachtu. Tyto jednotky se zůčastnily obsazování ČSR, rovněž tvořily část defilé na Václavském náměstí v březnu 1939. Při polském tažení byly tyto přepravovány pomocí speciálních transportních letounů Ju – 52. Po celou válku používaly kola zejména spojovací jednotky. Kolo bylo používáno k přepravě širokého spektra výstroje a výzbroje. To ustanovoval vojenský předpis   H. Dv. 293 z roku 1942.

Mohlo být tedy transportováno toto: MG 34 ( trojnožka + kastlík na nábojové pásy na nosiči ), Stielhandgranate M24 (ve schránce pod štanglí), 5 cm minomet vz. 36 ( včetně příslušenství ), protitanková mina ( v držáku na štangli ) nebo dvojice Panzerfaustů na speciálních držácích upevněných k přední vidlici. Asi nejzajímavější je možnost přepravy protitankové pušky Pz. B. 39 ( Panzerbüsche 39 ).

Kromě oddílu WH a W-SS používala kola RAD ( Reichsarbeitsdienst ). Ti měli při přesunech na  kolech upevněny rýče, lopaty a jiné pracovní nářadí. Německé cyklistické jednotky alespoň ze začátku války disponovaly koly jednotného vzhledu. Ke konci se houfně rekvírovala kola civilní ( která dostala vojenské úpravy). S trochou nadsázky se dá říci, že se jezdilo na všem, co mělo kola.

Ted si samotné TrFa trochu popíšeme. Tento typ kola vycházel ze standartního typu kol té doby.  Obyčejně šlo o kola pánská, vybavená střední rámovou trubkou. Rám byl svařovaný. K vidlicím pomocí matic upevněna vyplétaná kola s falcovanými plášti. Pohon zadního kola zabezpečoval řetězový převod, poháněný vyztuženými šlapkami, které měly být extra široké, tedy vhodné pro jízdu ve vojenské obuvi. Na štangli měla být upevněn „kastlík“, kam bylo možné schovat muniční bedýnku nebo 3 ruční granáty. Na tyči rámu, ve které je zasunuta sedlovka, byla zpravidla na udpružených úchytech upevněna hustilka. Vzadu pod sedlem byla umístěna brašna na nářadí. V případě transportu nějaké zbraně byla hustilka podle potřeby umístěna na jiné tyči rámu. Vzadu byl umíéstěn rozměrný nosič typu Pallas obdélníkového tvaru ( z pásoviny o rozměru 20x3 o rozměrech 400x250 mm. Byl uchycen vzpěrách přišroubovaným k zadní vidlici a ose zadního kola. Často byla kola vybavena na řídítkách ( měla být expresně odnímatelná bez pomoci nářadí) tz. „deckenhalterem“, který bylo možné užít jako držák deky, celty nebo futrálu na Gasmask. Svítilna byla poháněna dynamem ( možno i přepínáním na baterii) umístěným na levé přední vidlici ( zpohledu jezdce ). Svítilna měla být cloněná. Brzdilo se jednak Torpedem v zadním kole a jednak třecí brzdou vepředu, spouštěné tzv. pákovou brzdou na pravém řídítku. Na levém se obyčejně nacházel zvonek. Sedlo bylo rozměrné, zpočátku kožené, odpružené pružinami, aby v rámci možností umožnilo vojákovi pohodlný posaz. Na nosiči se obvykle převážela osobní výstroj (ešus, polní láhev), nepotřebné svršky, celta a podobně. Služební kola měla být označena na horní trubce rámu 150 mm dlouhým červeným pruhem. Na zadním blatníku s odrazkou měl být 250 mm dluhý pruh barvy podle zařazení vojska ( bílá – pěchota ). Celé kolo mělo být opatřeno černým emailovým nátěrem, s výjimkou výrobního štítku. Ke konci války se však už stříkalo barvou techniky. Krom štítku mělo být kolo označeno vyraženým rokrm výoby na rámu. V předpisu nebyl dodavatel kol uveden, byly však stanoveny minimální a maximální rozměry. Rám musel být kupříkladu zhotoven z trubek o průměru mezi 25, 4 do  28, 6 mm. Síla stěn trubek neměla být menší než 1 mm. 

Na konec je třeba říci, že v období WW2 nebylo kolo nijak neobvyklým dopravním prostředkem .  Lepší než na kole než pěšky, že