SS - něco mimořádného ???
4. 2. 2010
SS byly ve své podstatě velmi výjimečným fenoménem. Jsou zajímavé i dnes pro mnoho lidí (samosebou nejen pro ty pravicově smýšlející). Objevily se ve filmu, na jevišti a kdoví, kde ještě. Pro mnohé jsou SS přímo zosobněním kultu násilí a morbidního kýče. Jakkoli byl tehdy význam vojáctví vysoký, SS ho ve všech směrech dalekosáhle předčily. Zajímavý je jejich vzestup: od podřadných Hitlerových Schutzstaffeln až po naprosto elitní složku podobnou např. středověkému řádu německých rytířů. Do SS patřila i řada zajímavých organizací, jako například Sicherdienst, Gestapo, Lebensborn, Rasse- und Siedlungshauptamt a SS-Tottenkopfverbande- to vše učinilo SS obrovskou krutě vládnoucí organizací. Toto seskupení bylo určeno k tomu aby „překonalo všechny ostatní nejen v násilí, ale i v kráse“, nazývali se „aristokraty nacionálního socialismu“. Tento řád umrlčí lebky platí od dob Třetí říše za zosobnění zla jako takového.
SS byly koncipovány jako elitní řád- čemuž odpovídá nejen jejich ideologie, ale také organizace a samozřejmě neobvyklý až výstřední vzhled a nadřazené chování na veřejnosti. To vše SS propůjčovalo aristokratický výraz, to mělo páchaným násilnostem dodat zdání jakéhosi vyššího poslání. Podle Hitlera měli být SS „pány nad životem a smrtí“ této představě stěžíkdo odpovídal lépe než velitel SD a pozdější „český“ protektor Reinhard Heydrich- svým okolím byl dokonce nazýván „plavovlasou bestií“.
Kupříkladu jejich stejnokroj se (alespoň zpočátku) velmi lišil od armádního. Černé uniformy byly velmi neobvyklé až výstřední a dodávaly gloriolu výjimečnosti. Čestným odznakem každé jednotky se stala rukávová stuha. Od roku 1939 se SS začaly více podobat Wehrmachtu. Avšak zachovaly si svá specifika, jako odlišný vzor orlice nošené na levém rukávu, jinou přezku… Odlišovaly se i naprosto jiným systémem hodností. Později Waffen SS dokonce jako první zavedly jednotné maskovací převleky, které měly nespočet vzorů…
SS se ale nespokojily pouze se svým svůdným leskem, naopak se snažily vydobýt si co nejvyšší sociální prestiž. Do roku 1935 v SS převládali „staří bojovníci“ Freikorpsu, pak začala do SS proudit aristokracie- mezi vyššími důstojníky jí bylo až 20℅, ještě vetší byl ale podíl akademiků (až 30℅)- přitom v celém Německu jich bylo asi jen 3℅. Tady se začal rodit obraz SS-manna jako intelektuálního a necitelného technokrata. Nejdůležitější se tak stala „ideologie moci“.
SS ale nepřijaly do svých řad jen tak někoho, tedy alespoň v prvních letech existence. Řekněme si tedy něco málo k podmínkám přijetí. Uchazeč měl mít mezi 17 a 22 léty. Zajímavé je, že nebyly ani minimální požadavky na vzdělání, upřednostňoval se spíše dělnický původ. Minimální tělesná výška měla být mezi 178 (LAH) a 172 cm (ženijní a spojovací jednotky). Dále měl být adept německé národnosti, musel být zdravý a ideově pevný (nežádoucí byly brýle a dokonce problémy s chrupem). Rekrut musel doložit předky do roku 1800, pak být svobodný a nezadaný. Dále měl mít čistý trestní rejstřík. V případě nezletilosti vše vyřešilo povolení od rodičů nebo jiných zákonných zástupců… Po vypuknutí války se ale začaly tyto tvrdé podmínky snižovat. Došlo například k zvýšení horní věkové hranice na 35 let. Začali se přijímat i dobrovolníci z okupovaných „germánských“ zemí (od konce roku 1939, hlavně Sudety a Rakousko, později Norsko, Dánsko, Nizozemsko a belgičtí Vlámové). Reálně byly tyto jednotky považovány za spíše dočasné „externí spolupracovníky“, němečtí příslušníci SS je nepovažovali za sobě rovné. Přesto však někdy tyto divize dosahovaly pozoruhodných výsledků, například jako divize SS Wiking.
Je jasné, že postupem času se zvyšovala exkluzivita a uzavřenost SS. Zároveň ale začaly docházet různé stížnosti, že honosnost uniformy stále méně odpovídá skutečným schopnostem jejich nositelů. Byl tak dočasně zastaven nábor a docházelo k rozsáhlým čistkám- zvlášť ostře bylo zakročeno proti homosexuálům. Na co nestačila rasová selekce, to musela vyvážit celá sada dekorací a rekvizit, od germánských po středověké až po fridrichovské. Ustanovil se tak profil „politického vojáka“, který po spojení s vžitými antináboženskými a rasistickými představami výrazně prohloubil obrazy skutečných anebo domnělých nepřátel Říše.
SS čím dál víc získávaly podobu křesťanského řádu, ať už Himmler bojoval proti křesťanství jak chtěl (H. byl celkem trefně karikován jako „černý jezuita“). Řád německých rytířů byl v Himmlerově mysli hluboce zakořeněn. SS jako skuteční rytíři měli své „erby a vyznamenání“. Z tohoto hlediska je zajímavý i projekt Ahnenerbe, který pátral po skutečných německých germánských předcích. Měl dokonce svůj řádový hrad Wewelsburg, v jehož sklepení měli být po vítězné válce pohřbeni zemřelí obergrupennfuhrerové.
Zásadní vliv v ideologii SS mělo následující dogma: bezpodmínečná poslušnost, oddanost (mnohdy slepá) a negativní rasový obraz nepřítele- to potvrzuje i heslo „Meine Ehre heiβt Treue“.
Ke kontrole a ustavování těchto zásad bylo utvořeno značné množství úřadů. Byla také vytvořena rasová tabulka, samozřejmě v souladu s ideálem „panské nordické rasy“ (pozn. kmen tzv. Nordiků sídlil ve starověku na poloostrově přední Indie…). Poté uchazeče čekaly různé iniciační rituály a přísahy. Tím ale symbolika nekončí- byly tu i různé další rituály, hierarchie a řádové konvence. Kromě toho SS usilovaly o zavedení vlastního kodexu cti, dále o rehabilitaci starých germánských božstev a o vytvoření jakési „anticírkve“ s vlastními svátky a legendami. Dokonce se uvažovalo o zřízení vlastního SS-státu na území dnešního Burgundska. Tento propletenec symbolů je tak složitý, že ho dodnes v plné míře nepochopili ani profesionální historikové.
SS byly koncipovány jako elitní řád- čemuž odpovídá nejen jejich ideologie, ale také organizace a samozřejmě neobvyklý až výstřední vzhled a nadřazené chování na veřejnosti. To vše SS propůjčovalo aristokratický výraz, to mělo páchaným násilnostem dodat zdání jakéhosi vyššího poslání. Podle Hitlera měli být SS „pány nad životem a smrtí“ této představě stěžíkdo odpovídal lépe než velitel SD a pozdější „český“ protektor Reinhard Heydrich- svým okolím byl dokonce nazýván „plavovlasou bestií“.
Kupříkladu jejich stejnokroj se (alespoň zpočátku) velmi lišil od armádního. Černé uniformy byly velmi neobvyklé až výstřední a dodávaly gloriolu výjimečnosti. Čestným odznakem každé jednotky se stala rukávová stuha. Od roku 1939 se SS začaly více podobat Wehrmachtu. Avšak zachovaly si svá specifika, jako odlišný vzor orlice nošené na levém rukávu, jinou přezku… Odlišovaly se i naprosto jiným systémem hodností. Později Waffen SS dokonce jako první zavedly jednotné maskovací převleky, které měly nespočet vzorů…
SS se ale nespokojily pouze se svým svůdným leskem, naopak se snažily vydobýt si co nejvyšší sociální prestiž. Do roku 1935 v SS převládali „staří bojovníci“ Freikorpsu, pak začala do SS proudit aristokracie- mezi vyššími důstojníky jí bylo až 20℅, ještě vetší byl ale podíl akademiků (až 30℅)- přitom v celém Německu jich bylo asi jen 3℅. Tady se začal rodit obraz SS-manna jako intelektuálního a necitelného technokrata. Nejdůležitější se tak stala „ideologie moci“.
SS ale nepřijaly do svých řad jen tak někoho, tedy alespoň v prvních letech existence. Řekněme si tedy něco málo k podmínkám přijetí. Uchazeč měl mít mezi 17 a 22 léty. Zajímavé je, že nebyly ani minimální požadavky na vzdělání, upřednostňoval se spíše dělnický původ. Minimální tělesná výška měla být mezi 178 (LAH) a 172 cm (ženijní a spojovací jednotky). Dále měl být adept německé národnosti, musel být zdravý a ideově pevný (nežádoucí byly brýle a dokonce problémy s chrupem). Rekrut musel doložit předky do roku 1800, pak být svobodný a nezadaný. Dále měl mít čistý trestní rejstřík. V případě nezletilosti vše vyřešilo povolení od rodičů nebo jiných zákonných zástupců… Po vypuknutí války se ale začaly tyto tvrdé podmínky snižovat. Došlo například k zvýšení horní věkové hranice na 35 let. Začali se přijímat i dobrovolníci z okupovaných „germánských“ zemí (od konce roku 1939, hlavně Sudety a Rakousko, později Norsko, Dánsko, Nizozemsko a belgičtí Vlámové). Reálně byly tyto jednotky považovány za spíše dočasné „externí spolupracovníky“, němečtí příslušníci SS je nepovažovali za sobě rovné. Přesto však někdy tyto divize dosahovaly pozoruhodných výsledků, například jako divize SS Wiking.
Je jasné, že postupem času se zvyšovala exkluzivita a uzavřenost SS. Zároveň ale začaly docházet různé stížnosti, že honosnost uniformy stále méně odpovídá skutečným schopnostem jejich nositelů. Byl tak dočasně zastaven nábor a docházelo k rozsáhlým čistkám- zvlášť ostře bylo zakročeno proti homosexuálům. Na co nestačila rasová selekce, to musela vyvážit celá sada dekorací a rekvizit, od germánských po středověké až po fridrichovské. Ustanovil se tak profil „politického vojáka“, který po spojení s vžitými antináboženskými a rasistickými představami výrazně prohloubil obrazy skutečných anebo domnělých nepřátel Říše.
SS čím dál víc získávaly podobu křesťanského řádu, ať už Himmler bojoval proti křesťanství jak chtěl (H. byl celkem trefně karikován jako „černý jezuita“). Řád německých rytířů byl v Himmlerově mysli hluboce zakořeněn. SS jako skuteční rytíři měli své „erby a vyznamenání“. Z tohoto hlediska je zajímavý i projekt Ahnenerbe, který pátral po skutečných německých germánských předcích. Měl dokonce svůj řádový hrad Wewelsburg, v jehož sklepení měli být po vítězné válce pohřbeni zemřelí obergrupennfuhrerové.
Zásadní vliv v ideologii SS mělo následující dogma: bezpodmínečná poslušnost, oddanost (mnohdy slepá) a negativní rasový obraz nepřítele- to potvrzuje i heslo „Meine Ehre heiβt Treue“.
Ke kontrole a ustavování těchto zásad bylo utvořeno značné množství úřadů. Byla také vytvořena rasová tabulka, samozřejmě v souladu s ideálem „panské nordické rasy“ (pozn. kmen tzv. Nordiků sídlil ve starověku na poloostrově přední Indie…). Poté uchazeče čekaly různé iniciační rituály a přísahy. Tím ale symbolika nekončí- byly tu i různé další rituály, hierarchie a řádové konvence. Kromě toho SS usilovaly o zavedení vlastního kodexu cti, dále o rehabilitaci starých germánských božstev a o vytvoření jakési „anticírkve“ s vlastními svátky a legendami. Dokonce se uvažovalo o zřízení vlastního SS-státu na území dnešního Burgundska. Tento propletenec symbolů je tak složitý, že ho dodnes v plné míře nepochopili ani profesionální historikové.
Na závěr bych si dovolil připojit něco na odlehčení: jde o dopis z 21.6. 1935 Lammerse veliteli Leibstandarte Adolf Hitler: „ Prostřednictvím správy domu říšského kancléřství mně přicházejí stížnosti na chování jednotlivých příslušníků stráže SS v říšském kancléřství. Příslušníci stráže SS používají, jak potvrzují vrátní i kriminální úředníci, výtah říšského kancléřství bez konkrétní příčiny, pouze pro své potěšení a kratochvíli jezdí nahoru a dolů. Výtah je tím zbaven svého vlastního účelu a vyžaduje navíc pro neodborné používání četné opravy a výdaje. V průběhu posledních dvou let byla zjištěna četná poškození věšáků na šaty, které jsou umístěny v předsálí před Vůdcovými pracovnami. K poškozování (utržení háčků na šaty) dochází pokaždé v noci a podle sdělní domovní správy může pocházet pouze od stráží SS, které ve dne v noci mají službu v předsálí. Dalším nešvarem je, že rozhlasový reproduktor na strážnici říšského kancléřství je při otevřeném okně v provozu od časného rána do pozdní noci. (…) „
Zdroje: Peter Reichel, Svůdný klam III. říše, Praha 2004.
Beatrice a Helmut Heibeovi, Odvrácená tvář hákového kříže, Praha 1997.
fotky skenované, ani už nevím odkud....
